Albinismus u zvířat je způsoben genetickou mutací, kvůli níž tělo neprodukuje melanin

Albinismus je genetická mutace, která ovlivňuje schopnost organismu produkovat pigment melanin.

Melanin je klíčový pigment, který dává barvu kůži, srsti, očím a dalším tkáním. Když zvíře trpí albinismem, jeho tělo nedokáže tento pigment vytvářet – a tak zůstává bezbarvé. Různé druhy zvířat můžou mít různý stupeň albinismu, ale společným jmenovatelem je úplná nebo téměř úplná absence melaninu. Nejsou zvířata, která by vypadala jen na první pohled bělavě – buď je pigmentu nádherně moc, nebo naopak naprosto žádného.

Jak albinismus vzniká?

Albinismus je vždy výsledek změny v genech – nejčastěji jde o poruchu v obvodu enzymu tyrosinázy nebo jiných enzymů potřebných k tomu, aby se látka tyrosin, základ melaninu, přeměnila na finální pigment. Genová mutace je obvykle recesivní – to znamená, že zvíře musí zdědit vadný gen od obou rodičů, aby se porucha projevila.

Pokud jeden rodič má normální verzi genu a druhý mutovanou, potomci bývají „přenašeči“ – mají normální vzhled, ale v sobě nesou mutaci. Až se narodí mladé po dvou přenašečích, může se objevit albínčí jedinec.

Proč zvířata žijící v divočině přežívají i s albinismem?

Pro zvířata trpící albinismem je to těžké. Pigment melanin totiž plní hned několik důležitých rolí:

• Ochrana před UV zářením – bez melaninu jsou zvířata víc náchylná k popáleninám a kožním problémům.

• Maskování před nepřáteli nebo kořistí – bílá barva v přírodě obvykle nevypadá přirozeně, takže albíni bývají snadno odhalitelní.

• Zdraví očí – melanin hraje roli i v oku, takže albíni mohou mít problémy se zrakem nebo citlivostí na světlo.

Přesto některým albínům v přírodě přežít pomůže lidská ochrana nebo fakt, že se skrývají v jeskyních, stromech nebo v jiných tmavých úkrytech, kde UV záření tolik nebolí a kam se predátoři méně dívají.

Různé tváře albinismu

Některá zvířata vykazují tzv. „leucinismus“ nebo „redyklismus“ – to jsou stavy, kdy pigmentární mutace postihne jen jednu barvu. U některých tvorů může být jen srst bílá, zato barva očí a kůže je normální jiná. Takže existuje:

• Kompletní albinismus – absence melaninu v celém těle.

• Částečný albinismus – kontrola nad produkcí barvy se nerozpadne úplně, některé části těla zůstanou pigmentední.

• Leucinismus – pigment chybí jen v určité části spektra, např. červená/žlutá, zatímco ostatní pigmenty jsou normální.

Příklady albínů ve zvířecí říši

• Albíní králíci – klasický obrázek sněhově bílého zajíčka s růžovýma očima. Často je albínství na farmách selektováno pro výzkumné účely.

• Albíní hadi – například krajty v Amazonii jsou díky albinismu bělavě žluté s růžovým nádechem. Jejich výjimečná barva zaujme sběratele.

• Albíní ptáci – například holubi, vrabci či papoušci s bílou barvou a červenýma očima. V přírodě vzácnost, v zajetí oblíbení jako kuriozita.

• Albíní psy nebo kočky – u domácích mazlíčků se objevují častěji. Jsou citlivější na sluneční záření, někdy i hluší nebo neslyší (např. u některých bílých koček jsou spojeny bílé chlupy s hluchotou).

Albinismus je fascinující důkaz toho, jak genetika ovlivňuje svět přírody. Tato mutace přináší krásu – bílou barvu, která ohromuje lidské oko – ale zároveň provází řadu výzev pro přežití.