Pes a dítě můžou být skvělá dvojka. Jak tomu jako rodič pomoci?

Některé děti se psů bojí. Je to přirozené a daleko lepší, než když běhají za každým cizím pejskem beze strachu. Což může mít fatální dopad. Jak ale spřátelit dítě a našeho nového čtyřnohého přítele tak, aby z nich v budoucnu byla nerozlučná dvojka? 

Největší chybu, kterou při seznamování dítěte a psa děláme je, že klademe přílišný důraz na rychlost seznamování a toužíme po společném kamarádství od první chvíle setkání. Štěňátka jsou rozverná, divoká a zoubky mají jako jehličky, což se dětem moc nezamlouvá. Bolí to. Děti ani štěňátka neví, kde je hranice hry a kdy už jde o skutečné soupeření o pozici ve smečce. Rozhodně je lepší, seznamovat je pomalu. Na to, aby se z nich stali opravdoví kamarádi, na to budou mít času dost.

Mějte na paměti už při výběru pejska, co s ním chcete do budoucna vyvádět. Jestli budete běhat, chodit spolu po horách, nebo jen na procházky do blízkého parku. Každý pejsek má svou povahu a poznáte to již při prvním setkání. Do paneláku se určitě hodí klidnější povaha, na zahradu může být klidně více temperamentní. A nejde o velikost. Když si budete chtít pořídit velkou rasu do paneláku, nevidím v tom problém, za předpokladu, že pejsek bude povahově lenoch. Což poznáte už od narození. Já osobně si pejsky vybírám přes keksíky. Vždy jsem si odnesla pejska, který si s rozvahou přičichl, pak pomalu otevřel tlamičku a kdybych mu keksík nakonec nedala, nestresoval. A přesně to je pes ideální pro mého syna. I syn je kliďas, a tak doufám, že si budou rozumět. Divoký temperamentní mopsík by ho určitě stresoval.

• 

Když se pejsek a dítě seznamují, často používáme příliš mnoho emocí. Výskáme, radujeme se, ukazujeme jednoho druhému. Jenže pejsek i dítě mohou být v situaci nejistí, anebo naopak nadšení až moc. V obou případech situaci moc nepomůžou. Při přílišném nadšení se totiž pejsek nedokáže moc ovládat a číst signály toho druhého. Při nejistotě zase dáváme svými reakcemi pejskovi a dítěti málo prostoru celou situaci ovládnout. Zkuste se vžít do role svých svěřenců – lidského i toho čtyřnohého. Vaše rozjásané či rozrušené chování není pro oba ještě běžné a naznačuje, že se děje něco, na co je potřeba si dávat dobrý pozor.

Jak by tedy takové první setkání mělo správně vypadat? Měla by to být spíš tak trochu nuda. Emoce si rozhodně nechejte na později. I pejsek má svou povahu a potřebuje čas. Štěňátko se brzy unaví a může být kousavé.

9. PRAVIDEL SEZNAMOVÁNÍ

1. Dejte pejskovi prostor, aby mohl kdykoliv odejít, vzdálit se. Nikdy bychom mu neměli tělem nebo jakýmkoliv předmětem blokovat možnost odchodu. Když se rozhodne odejít, měli bychom to respektovat a dítěti zabránit, aby psa pronásledovalo.
2. Dejte pejskovi možnost, aby se k dítěti přiblížilo bez toho, aby na něj sahalo. Často si potřebuje jen čichnout, mít možnost dítě prozkoumat (za podmínky, že z něj dítě nemá strach nebo nereaguje přehnaně).
3. Dítě by nemělo brát psa jako hračku. Neměli bychom ho nechat tahat za srst, ocásek nebo si hrát s jeho čumákem či ušima. Většina psů to nemá ráda. A štěňátka si to zafixují. Někteří psi toho snesou opravdu mnoho, ale tahání za srst nebo objímání pod krkem se jim nelíbí. Můžou mít pocit, že je dítě škrtí. Takže si tím dláždíme cestu k budoucím problémům.
4. Důkladně oddělíme prostory. Pokud máme podezření, že by první setkání nemuselo jít hladce (např. pejsek děti moc nemusí nebo dítě se pejsků bojí), je lepší důkladně oddělit seznamovací prostory. Například ohrádkou, zábranou ve dveřích nebo jinou fyzickou bariérou.
5. Není potřeba se dobře seznámit hned při prvním setkání. Někdy se pejsek kolem dítěte uvolní až po týdnech či měsících soužití.
6. Všechna setkání dítěte a psa máme bez výjimky pod dohledem. 
7. Sledujeme signály psa. Pokud se mu situace nelíbí, často se začne nejprve olizovat, zívat, otáčet hlavu do strany, hledat u nás oporu a bezpečí, snaží se odejít, začichává se, klopí uši. Vrtění ocasem nemusí být jen nadšení, ale i nejistota. Sledujeme proto celé tělo psa, zda je uvolněné, nebo napjaté.
8. Zavrčení nebo zvedání pysků je varovný signál. Nikdy ho netrestejme, jinak příště nebude pes vrčet, ale může rovnou kousnout. Potrestaný signál totiž už možná nepoužije a nám kvůli tomu unikne. Stresu tím však nezamezíme a bude dál stoupat. Pokud ale pes začne takto komunikovat, okamžitě jej od dítěte oddělíme. Další kroky ideálně konzultujme s trenérem, který používá metody moderního etického tréninku nebo pozitivní metody.
9. Stejně jako malé dítě, i pes potřebuje hodně odpočívat. Štěně spí 14 až 17 hodin denně. Nevyspaný pes může být podrážděný nebo se méně ovládat. Ideální je psovi vytvořit bezpečné místo, jako je jiná místnost, klícka, přepravka nebo boudička, kam se může kdykoliv uchýlit a kam dítě nemá přístup, případně ho tam nikdy nepustíme.

• 

Kousnout dokáže úplně každý pes 

Je dobré si uvědomit, že každý pes dokáže kousnout. Ano, i ten náš. Je to jen otázka míry stresu a nemožnosti odejít ze situace. Většina psů nejprve štěká. Tedy naznačuje jemnými signály, že se jim situace nelíbí, mnoho z nich zkouší odejít. Když není jejich štěkání vyslyšeno, pes začne zvyšovat intenzitu komunikace. To je moment, kdy zavrčí, chňapne nebo kousne. Nikdo ho totiž na začátku neposlouchal. Pokud budeme respektovat pejskovo štěkání, nebude mít důvod k agresi.

Dobré je též upozornit, že citlivější na doteky bývají zejména malí pejskové. Častěji totiž u nich kvůli jejich velikosti a roztomilosti přehlížíme důležité signály. Větší psi toho obvykle zvládnou o něco víc. Ignorování psí komunikace se ale v tomto případě může hodně vymstít.

Ve vztahu pes dítě míváme mnohem větší nároky na psa. Majitelé často říkají, že chtějí naučit psa, aby zvládal téměř jakékoliv chování dítěte. Tady je důležité upozornit, že i dítě musíme naučit, aby respektovalo psa, nenahánělo ho nebo do něj nešťouchalo. Pokud si myslíte, že to nejde, raději si pejska pořiďte, až vaše dítě povyroste. 

Pokud si pořizujete staršího pejska, např. z útulku, může se stát, že má špatnou zkušenost s dětmi. Pokud o tom víme, že v minulosti zkusil chňapnout nebo dokonce kousnul, určitě se obraťte na zkušeného trenéra. Už jediná konzultace může zabránit mnoha budoucím problémům. I psi, kteří nemají děti v lásce, si při respektování popsaných principů, obvykle dokážou s konkrétním dítětem vytvořit dobrý vztah. Jen to může trvat trochu déle.

S rostoucím věkem dítěte, a tedy i růstem motorických schopností a odpovědnosti, může být interakce daleko pestřejší. Dítě se může naučit trénovat se psem, hrát s ním různé hry a čím dál lépe číst jeho komunikaci směrem k nám, k lidem.

• 

Bezpečná ohrádka pro dítě

Neváhejme svou domácnost alespoň na nějaký čas přizpůsobit novému soužití. Když si například dítě hraje a pes má tendenci být příliš kontaktní, není nic jednoduššího než pro dítě pořídit ohrádku. V ní bude mít dítě bezpečný prostor a své hračky pěkně pohromadě a pejsek si nemůže upevňovat některá nevhodná chování.

Z rovnice seznamování nesmíme opomenout ani rodiče. Někdo má obecně obavy ze psů, někdo se bojí v konkrétní situaci. Náš strach však hraje důležitou roli. Nejprve je proto důležité dobře poznat daného psa. Zjistíme si, jakou má historii, jestli je trpělivý, má rád děti, jestli je klidný. Při samotném seznamování pak postupujme podle pravidel výše, ale nezapomínejme, že zvíře i dítě většinou dokážou velmi dobře číst emoce. Svou nejistotu tak můžeme přenést na oba dva. Zvolme proto pomalejší tempo a dopřejme více času také sami sobě. Čím méně situaci podceníme, tím rychleji se z dítěte a psa mohou stát kamarádi na celý život.

Zdroj: Iveta Mauci pro NeposlušnéTlapky.cz