Chov miniprasátek je možný i v bytě. Mohou však udělat pěkný binec

Dříve by si většina lidí klepala na čelo při představě, že by měla doma prase. Jenže doba se mění a s ní i představy o domácích mazlíčcích. Malá prasátka si dnes získávají příznivce nejen svým vzhledem, ale také chytrostí, čistotností a schopností navázat vztah podobný tomu, jaký známe u psů.

Překvapivá inteligence: Když se mazlíček učí rychleji než pes

Prasata patří mezi nejinteligentnější zvířata. Podle mnoha výzkumů jsou schopna logického uvažování, učení z předchozích zkušeností, řešení problémů a rozpoznávání lidských emocí. Ve vhodných podmínkách se domácí prasátko naučí:

• chodit na vodítku,
• slyšet na své jméno,
• zvládnout základní povely jako „sedni“, „lehni“, „zůstaň“,
• používat kočičí záchod,
• rozeznávat členy rodiny a preference v interakci.

Inteligence však znamená i vyšší nároky. Prasátko se může začít nudit, pokud mu neposkytnete dostatek mentální stimulace. Nuda pak vede ke škrábání, ničení nábytku, hrabání v květináčích nebo hlasitému kvičení. Pomáhá interaktivní hračky, schovávání pamlsků nebo jednoduché triky.

Potřeba prostoru: Byt nestačí každému čuníkovi

Častou chybou zájemců o miniprasátka je domněnka, že jde o „malá zvířátka do kabelky“. Ve skutečnosti i tzv. mikro nebo mini prasátka dorůstají běžně 30–60 kg, výjimečně i více. Proto potřebují:

• fyzický prostor k pohybu a prozkoumávání okolí,
• vlastní klidné místo v domácnosti (nejlépe měkký pelíšek v rohu),
• možnost pobytu venku – ideální je oplocená zahrada nebo dvůr, kde si mohou hrabat, válet se v blátě a pozorovat okolí.

V panelákovém bytě sice prasátko může přežívat, ale ne prospívat. Pokud už trváte na chovu uvnitř, počítejte s častým větráním, dostatkem činností a pravidelnými procházkami. A pozor – prasátka nemají ráda kluzké povrchy jako dlažba či plovoucí podlahy, protože jim podkluzují nohy. Doporučují se koberce nebo protiskluzové rohože.

Hygiena a péče: Prasátko není špinavé zvíře

Mnoho lidí má zakořeněnou představu, že prase je špinavé zvíře. Ve skutečnosti jsou prasata velmi čistotná a například nikdy neznečistí svůj pelíšek, pokud k tomu nejsou nucena. Jsou schopna naučit se používat záchod – buď stelivo jako kočka, nebo pravidelné venčení venku.

Na co myslet z hlediska hygieny:

• Kopyta: Růst kopyt je třeba pravidelně kontrolovat a stříhat. Jinak hrozí deformace nebo problémy s chůzí.
• Kůže: Prasátka mají citlivou kůži, která má sklony k vysušování. Pomáhá natírání kokosovým nebo mandlovým olejem.
• Letní péče: Prasata se nepotí, proto v horku potřebují chládek nebo možnost se ochladit třeba v kádi s vodou.

Prasátko v bytě nijak nezapáchá, pokud se pravidelně čistí podestýlka a má přístup k čisté vodě.

Krmení: Na chleba s máslem zapomeňte

Prasátka jsou všežravci a mají sklon k obezitě. Zároveň ale potřebují vyváženou a kvalitní stravu – rozhodně nestačí zbytky z kuchyně.

Základ krmení tvoří:

• kvalitní granulované krmivo pro mini prasátka (prodává se ve zverimexech nebo online),
• zelenina (mrkev, okurka, salát, cuketa),
• ovoce (v malém množství – například jablko nebo hruška jako pamlsek),
• občas trochu vařené rýže nebo brambor bez soli,
• trvale přístupná čerstvá voda.

Nevhodné potraviny: slané, sladké, tučné, syrové brambory, čokoláda, alkohol, cibule a česnek.

Prasátko jako člen rodiny: Mazlivé, ale tvrdohlavé

Prasata jsou velmi společenská. Rychle se navážou na jednoho člověka a vztah s ním prožívají do hloubky. Zároveň ale dokážou být tvrdohlavá – a pokud je necháte vládnout, dokážou si brzy začít dělat, co chtějí. Proto je důležité jim hned od začátku nastavit hranice.

Nevyhovuje jim samota, takže pokud býváte dlouho v práci, je dobré jim pořídit zvířecího parťáka. Třeba psa nebo druhé prasátko. Jsou mazlivá a vyžadují kontakt, ale nesnášejí křik nebo chaos. V takovém prostředí mohou být nervózní a reaktivní.

Legislativa a sousedé: Na co si dát pozor

Chov domácího prasete v Česku není zakázán, ale má svá pravidla. Každé prasátko musíte registrovat u krajské veterinární správy. Zároveň mu musíte zajistit možnost pohybu – tedy pravidelné venčení nebo výběh.

V některých obcích navíc platí vyhlášky, které chov hospodářských zvířat v obytné zástavbě omezují nebo přímo zakazují. Určitě se tedy informujte ještě před pořízením. A nezapomeňte – nespokojené prasátko může být hlučné. Pokud se nudí nebo se dožaduje pozornosti, dá to hlasitě najevo. A sousedé by nemuseli mít pochopení.

Zdroje: svscr.cz, thesprucepets.com