Co dělat při nečekaném setkání s divokou zvěří na polní cestě? Hlavně nedělejte žádné prudké pohyby

Polní cesta se klikatí mezi lány obilí, vzduchem voní léto a na horizontu se rýsuje červená střecha nejbližší vesnice. Kroky jsou lehké, pes šťastně poskakuje pár metrů před vámi. V tom se ale z vysoké trávy vyřítí srnka, párkrát odskočí a hned zase zmizí. Srdce se na chvíli rozbuší, pes startuje jako raketa a vy najednou stojíte před rozhodnutím, jak tuhle drobnou přírodní scénu zvládnout, aniž byste z ní udělali drama.

Jak se tedy zachovat, abyste zbytečně nestresovali a všichni z místa odešli v pořádku – lidé, zvířata i chlupatý parťák na konci vodítka?

Klid na první dobrou

Nejdůležitější je zastavit se a „zamrznout“. Divoké zvíře má ve většině případů jediný cíl: dostat se do bezpečné vzdálenosti. Když mu prostor dopřejete a nebudete k němu postupovat, zpravidla samo odběhne. Odborníci z Krkonošského národního parku připomínají, že host v přírodě by měl nerušit a neplašit – zkrátka chovat se jako návštěva.

Pokud máte obavu, že zvíře o vaší přítomnosti neví (třeba jste kráčeli proti větru), dejte o sobě vědět klidným hlasem nebo tlesknutím. Turistické tipy dokonce radí občasné zaklepání holí či jemné pískání. Hluk předem je totiž pro zvěř menším stresem než náhlé, tiché přiblížení člověka.

Proč se vlastně leká?

Srnci či bažanti spoléhají na instinkt „uteč, nebo zůstaň neviděn“. Polní cesty křižují jejich denní migrační trasy mezi remízky, loukami a napajedly. V období rození mláďat (květen–červen) bývají samice obzvlášť opatrné a reagují na pohyb ostřeji než jindy. Rychlé kroky, prudké máchnutí paží nebo křik mohou spustit paniku, která může skončit zraněním zvířete – nebo v horším případě kolizí s vozidlem, pokud divočina ústí na silnici.

Pes jako „game changer“

Pes vidí prchající zvěř a v hlavě mu zabliká lovecký reflex. Zákon o myslivosti přitom jasně říká, že plašit či pronásledovat zvěř je zakázáno. Proto:

• Vodítko v pohotovosti. Jakmile uvidíte srnku nebo bažanta, psa okamžitě připněte. Pokud běžel na volno a nereaguje, zkuste povel „lehni“ – nižší pozice často zvíře zklidní a pes ztratí přímý vizuální kontakt.
  
• Zůstaňte mezi psem a zvěří. Vytvoříte tak pomyslnou bariéru a dáte psovi jasný signál, že „hon“ se nekoná.
  
• Trénujte přivolání mimo krizové situace. Stopovací šňůra dlouhá 10–15 m je na polních cestách skvělým kompromisem mezi volností a kontrolou.

Když jde do tuhého

Co když zvíře neběží pryč, ale zůstane stát? Bažant to udělá spíš výjimečně, ale ojediněle se může stát, že narazíte na srnku se srnčetem. Postup je podobný:

1. Neuhánět blíž, neotáčet se k ní zády v panickém úprku. Pomalý krok stranou ukazuje, že nemáte útočné úmysly.
   
2. Snížit profil. Dřepnutí nebo usednutí psa k noze (ideálně zády ke zvěři) zvíře často uklidní a umožní mu únikový prostor.
   
3. Netahat mobil pro selfie. Každá vteřina váhání zvyšuje stres a riziko, že srna pro ochranu mláděte zkusí výpad.

Kdy a kam volat o pomoc

Poraněné nebo dezorientované zvíře vyžaduje zásah odborníků. Správa KRNAP radí obrátit se na nejbližší záchrannou stanici volně žijících živočichů, případně kontaktovat obecní úřad či policii, kteří zajistí mysliveckého hospodáře.

Signály, že zvíře potřebuje pomoc:

• neschopnost postavit se nebo ustavičné kroužení na místě,
  
• viditelné krvácení či vyhřezlé vnitřnosti,
  
• pohyb „po třech“ nebo zatahování končetin,
  
• mládě ležící na kraji cesty bez úkrytu, které neodejde ani po delší době.
  

Takové zvíře nefotografujte zblízka, nemanipulujte s ním bez rukavic a především se nepokoušejte o „záchranu“ odnesením domů.

Shrnutí do kapsy

• Předcházejte střetům – mluvte, zpívejte, používejte hole, ať o sobě dáváte vědět už zdálky.
  
• Zastavit – zklidnit – zůstat na místě. Vetřelec, který se nehýbe, přestává být hrozbou.
  
• Pes pod kontrolou. Vodítko nebo stopovačka jsou v oblasti polních cest jistota. Zákon zakazuje rušení a plašení zvěře.
  
• Nesahat a nekrmit. Dotyk zanechává pach, který může odradit matku mláděte; krmení zase mění přirozené chování zvířat.
  
• Potíže? Odborníci pomohou. Stanici volně žijících živočichů nebo policii máte často rychleji na drátě, než byste zvíře nešikovně poponášeli.
  
• Buďte hostem, ne rušivým elementem. Krkonošské „dopřejte klid zvěři“ platí na každém poli a v každém remízku.

Setkání se srnkou či bažantem na prašné cestě tak nemusí být adrenalinový zážitek. Stačí pár klidných vteřin, jedno připnutí karabiny a život jde dál – vaše túra pokračuje a příroda si oddechne, že jste jí dali šanci zůstat divoká.

Zdroje: krnap.cz, treking.cz, zvirevnouzi.cz