Explodující mravenci: Žijí v Asii a zadečky mají naplněny toxickou kapalinou
Většina druhů mravenců při nebezpečí uteče nebo kousne. V tropických lesích jihovýchodní Asie však žije jeden druh mravence, jehož obranný mechanismus jako kdyby byl inspirován nějakým sci-fi filmem. Explodující mravenci tak nejsou výplodem fantazie, ale skutečností.
Objev nového druhu
Mravenci Colobopsis explodens byli objeveni teprve v roce 2018 v Bruneji na ostrově Borneo. Tento druh mravenců byl mylně považován za Camponotus saundersi, ale vědci přišli na to, že jsou mezi oběma zástupci rozdíly. Camponotus saundersi, kteří jsou dnes známí také jako Colobopsis saundersi objevil entomolog H. Viehmeyer, který tyto mravence popsal jako první. Colobopsis explodens pak objevil vědecký tým vedený Alicí Laciny z Přírodovědného muzea ve Vídni. Jednalo se o opravdu významný objev, protože šlo o první nově popsaný druh explodujícího mravence od roku 1935.
Život v korunách stromů
Tito explodující mravenci byli nalezeni v deštných pralesích jihovýchodní Asie, konkrétně v Bruneji, Thajsku a Malajsii. Jejich hnízda se nacházejí ve výškách mezi 40 a 60 metry nad zemí a pokrývají plochu až 2 500 metrů čtverečních, kde vytvářejí rozsáhlé kolonie. Objev těchto mravenců tak poskytl nový model pro studium tohoto jedinečného druhu.
Mravenci jsou na první pohled nenápadní
Colobopsis explodens mají poměrně štíhlé tělo s typickou segmentací. Jejich zbarvení se pohybuje od oranžové po tmavě hnědou, přičemž nápadný je zejména jejich jasně oranžový zadeček u dělnic, který je plný toxické látky. Hlavička mravenců je výrazně tmavší, někdy až černá a oproti tělu poměrně velká. Tito mravenci mají také silná kusadla. Dospěli jedinci měří kolem 5 až 7 milimetrů. Pro představu – mravenec obecný, který se vyskytuje na celém území České republiky, měří 2 až 5 milimetrů. Je tedy patrné, že explodující mravenci jsou poměrně velkým druhem.
Autothysis jako forma obrany
Autothysis je obranný mechanismus, který definuje prasknutí těla mravence, čímž se uvolní toxická látka. Jedná se tak o extrémní formu altruismu, kdy jedinec obětuje svůj život pro přežití kolonie. Lepkavá látka uvolňovaná při explozi obsahuje toxické a lepkavé složky, které mohou mít korozivní účinky a fungovat jako chemický dráždivý prostředek. Zároveň může mít tato látka antimikrobiální vlastnosti, což pomáhá chránit kolonii před patogeny.
Ale jak se mravenci chovají v případě napadení jiným druhem? Jejich obrana probíhá tak, že se mravenec přichytí na svého protivníka, zakousne se do něj, nakloní svou zadní část a ohne břicho tak silně, že roztrhne své vlastní tělo, čímž uvolní smrtící žlutou látku.
Sebevražedný altruismus jako důkaz evoluce?
Autothysis je v přírodě poměrně vzácným jevem. Nejedná se ale jen o výsadu mravenců, ale byl pozorován také u některých termitů. Jedná se o skvělý příklad konvergentní evoluce, což znamená že se dva nebo více nepříbuzných druhů vyvíjejí podobně. Za zmínku však také stojí, že ne všichni mravenci mají tuto schopnost. Schopnost explodovat mají pouze menší dělnice.
Jak funguje jejich obrana?
Leckoho možná také napadne otázka, jak to celé přesně funguje. Tito mravenci mají zvětšené mandibulární žlázy, které se táhnou téměř celým jejich tělem. Když se mravenec cítí být ohrožený, žlázy prasknou, čímž se uvolní lepkavá, žlutá tekutina, kterou charakterizuje kořeněný zápach. Pokud by vás však zajímalo, zda tato látka dokáže nějak vážně ublížit i lidem, nebylo na toto téma provedeno ještě dost výzkumů.
Explodující mravenci představují fascinující příklad extrémní obrany v přírodě. Jejich schopnost sebeobětování pro ochranu kolonie ukazuje složitost a rozmanitost evolučních strategií v říši hmyzu.
Zdroj: theguardian.com, nationalgeographic.com, studie Researcher Gate
