Felinoterapie – když tlapky pomáhají
Mnoho lidí už jistě slyšelo o canisterapii (terapie za pomoci speciálně vycvičeného psa), ale slyšeli jste již o felinoterapii? Jedná se o podpůrnou léčbu somatických i psychických poruch či aktivizační metodu, jejíž principem je přímý kontakt pacienta s kočkou.
Dle wikipedie se pro felinoterapii hodí taková kočka, která úspěšně prošla socializací v kotěcím věku, je zvyklá na kontakt s cizími lidmi a má z tohoto kontaktu potěšení. Zároveň by měla mít klidnou, milou, vstřícnou a vyrovnanou povahu. Problémem by neměla být změna prostředí (teritoria), ani přítomnost a doteky cizích lidí. Nezbytnou podmínkou je pak očkování dle očkovacího schématu, pravidelné odčervování kočky, ochrana proti vnějším parazitům a v neposlední řadě také pravidelné veterinární kontroly.
Plemena koček vhodná k felinoterapii
Protože má každé plemeno specifické charakteristiky, nelze vymezit jedno nejvhodnější. V oblasti tzv. felinoterapie můžeme setkat s pestrou škálou kočičích plemen, např.: ragdoll, perská kočka, bengálská kočka, nebo britská krátkosrstá kočka. Uplatnění však najdou i běžná kočka domácí, či kočka z depozita či útulku.
Děti i senioři češou při felinoterapii kočky a zapomínají na bolest
Miluše Čodlová objíždí s kočkami plemene ragdoll domovy pro seniory, pacienty v domácím prostředí, ale také školy a školky, ve kterých o felinoterapii přednáší. Jak píše iDNES, plemeno ragdoll si zvolila zejména kvůli jeho klidné, trpělivé a komunikativní povaze.
V roce 2014 si Miluše přivezla první kočičku plemene Ragdoll Kateřinu, kterou o rok později následovala Ymma. Dnes už má kočičích terapeutů celkem pět. Jak sama říká, začíná s výcvikem již od třech měsíců. S kočkou pracuje 45 až 90 minut, přičemž úkolem zvířete je sedět ve speciálním košíku, být hodné, milé a nechat se seniorem nebo pacientem hladit, česat nebo masírovat.
Zooterapeutka jezdí s kočičími terapeuty po celém Jihočeském kraji, většinou na devátou hodinu, protože kočky jsou dopoledne nejčipernější. Musela si sehnat speciální klec, která je připoutaná k zadní sedačce. Kočka si v ní hoví a cestu většinou prospí. S Kateřinou jezdí k dětem a s Ymmou do stacionářů a domovů pro seniory.
Při své práci Miluše zjistila, že rehabilitace za pomoci zvířete je pro pacienta mnohdy jednodušší, než spolupráce s rehabilitačními lékaři a fyzioterapeuty. Například když má dítě rozcvičit ruku po zlomenině, ruka nebo prsty jsou bolavé a dítě tím pádem vystresované. Ale když dostane ve svém pokojíčku hřebínek a češe předoucí kočku, zapomene na bolest, ruka se uvolní a dítě přestane plakat.
„V domovech jsou zase často senioři po mrtvici ochrnutí na polovinu těla a musí se rozcvičit. Někdy zůstanou jejich prsty studené a nehybné. Předností kočky je, že je zahřeje, když ji mají na sobě. A když ještě prsty masírují její hedvábnou srst, ruka se snadněji uvolní. A pro řadu z nich je příchod kočky, jako když vyjde sluníčko. Usmějí se, často i rozpovídají. Je to posilující návštěva, která člověku udělá dobře, zvedne mu náladu,“ líčí Čondlová.
Na nedostatek práce si Miluše rozhodně nemůže stěžovat. Jak sama přiznává: „Diář mám plný, nestíháme.“ Za práci, kterou odvádí v táborském domově pro seniory, jí v roce 2016 poděkovalo i vedení tamní radnice.
„Protože miluju zvířata, splnila jsem si svůj sen. Je to atypické zaměstnání, které se u nás na rozdíl od canisterapie těžko prosazuje. Spousta lidí dodnes neví, že kočky jezdí pomáhat lidem,“ dodává.
Zdroje: cs.wikipedia.org, idnes.cz