Jedovaté, ale prospěšné: V medicíně se například používá hadí jed

Když se řekne jed, většina z nás si představí nebezpečí a smrt. Moderní věda ale přišla na to, že může být i lékem.

Moderní medicína stále více využívá látky, které se zdají být pro lidské tělo nebezpečné, a přetváří je v účinné nástroje pro léčbu nemocí.

Hadí jed jako lék na srdce i krevní tlak

Možná vás překvapí, že právě hadí jed stojí za některými běžnými léky na vysoký krevní tlak. Už v 70. letech 20. století vědci zjistili, že jed brazilského chřestýše obsahuje látky, které blokují enzym způsobující zúžení cév. Díky tomu vznikly ACE inhibitory – léky, které dnes pomáhají milionům lidí s hypertenzí.

Hadí jed také obsahuje složky, které zabraňují srážení krve. Tyto látky se využívají k výrobě antikoagulantů, tedy léků proti tvorbě nebezpečných krevních sraženin.

Štíří a pavoučí jed v boji s rakovinou a bolestí

Nejsou to jen hadi, kdo poskytl medicíně účinné látky. Například chlorotoxin ze štířího jedu dokáže vyhledat nádorové buňky v mozku. Vědci proto zkoumají, jak tuto schopnost využít k cílené léčbě rakoviny, kdy by toxin nesl léčivou látku přímo do nádoru.

Pavoučí jed zase nabízí látky, které ovlivňují nervová zakončení. Některé z nich se zkoumají jako nové, vysoce účinné léky proti chronické bolesti – například u pacientů s diabetickou neuropatií, kdy klasická analgetika nestačí.

Mořský plž kuželka má tak silný jed, že dokáže okamžitě ochromit rybu. A právě jeho složky inspirovaly vývoj ziconotidu – léku na silné chronické bolesti, který se podává přímo do páteřního kanálu. Tento lék je mnohonásobně účinnější než morfin a nehrozí u něj závislost.

Příroda jako laboratoř

Jedy zvířat, od hadů přes štíry až po hlemýždě, ukazují, jak můžeme od přírody získat inspiraci pro medicínu. Vědci dnes dokážou izolovat jednotlivé složky jedu a využít je cíleně – buď přímo jako lék, nebo jako základ pro syntetické léčivé látky.

Možná se jednou dočkáme, že i další zdánlivě nebezpečné látky z přírody přinesou záchranu tam, kde současná medicína selhává. Protože jak ukazuje historie, mezi jedem a lékem je často jen tenká hranice.

Zdroj: pmc.ncbi.nlm.nih.gov, news-medical.net, en.wikipedia.org, NIH