Klonování zvířat: Úspěchem je návrat pravlka obrovského. Je to ale etické a bezpečné?
Zní to jako scénář z Jurského parku – ale není. Je to realita roku 2025. Americká biotechnologická společnost Colossal Biosciences totiž nedávno oznámila narození tří štěňat, která mají geneticky i vzhledem odpovídat vyhynulému pravlkovi obrovskému. Ano, tomu vlkovi, co obýval Severní Ameriku naposledy před 10 000 lety.
Jména štěňat jsou Romulus, Remus a Khaleesi. Dva zakladatelé Říma, kteří dle pověsti odkojila vlčice. A třetí je matka draků ze Hry o trůny. To třetí jméno není náhodné. Pravlci by měli být právě ti vlci, které měla rodina Starků ze Hry o trůny jako mazlíčky.
Kdo byl pravlk obrovský?
Pravlk obrovský (lat. Aenocyon dirus) byl skutečně velká šelma. Větší, silnější a robustnější než dnešní šedý vlk. Byl to vrcholový predátor, který dominoval americkým pláním v době ledové. Před zhruba 10 000 lety však vymřel. Dlouho jsme jej znali jen ze zkamenělin a zubů nalezených v asfaltových jamách v Kalifornii.
Až donedávna. V roce 2025 se podařilo týmům vědců něco nevídaného. Pomocí úprav DNA šedých vlků „vytvořili“ tři štěňata, která nesou znaky pravlků – včetně větší lebky, silnějších končetin a světlejší srsti.
Jak to celé proběhlo?
Vědci nejprve analyzovali DNA z 13 000 let starého zubu a části ucha. Díky pokročilé technologii CRISPR (genetické nůžky) pak identifikovali a upravili 14 klíčových genů, které ovlivňují vzhled a vlastnosti pravlka. Tato DNA byla „implantována“ do embryí, která odnosily feny domácích psů.
A výsledek? Tři zdravá štěňata, která svým vzhledem opravdu připomínají pradávného lovce z doby ledové. Zatím jsou chována v chráněném výběhu a sledována výzkumníky.
Máme se radovat, nebo se bát?
Jsou to vůbec pravlci?
Někteří odborníci říkají jasné ne. Podle nich jde jen o geneticky modifikované šedé vlky, kteří možná vypadají jako pravlci, ale jejich chování, instinkty a genetika nejsou stejné. Evoluční biolog Jeremy Austin to přirovnal k „kosmetické rekonstrukci“, nikoliv ke skutečnému návratu zaniklého druhu. A možná má pravdu. Přeci jen, jedná se o uměle geneticky vypěstovaný organismus, který může a nemusí mít společné znaky se svým 10 000 let starým předchůdcem.
Kam s nimi?
Druhá otázka je ekologická. Co s těmito zvířaty, až vyrostou? Původní prostředí už dávno neexistuje. Krajina se změnila, stejně jako ostatní druhy. Vypuštění takových predátorů do přírody by mohlo narušit rovnováhu, nebo vést ke konfliktům s jinými zvířaty. Otázkou například je, jak by dopadlo křížení pravlků s klasickými vlky, pokud by k němu došlo ve volné přírodě. A zda by takové křížení bylo úspěšné, nebo se jednalo o mezidruhové fiasko.
Je to etické?
Třetí rozměr je etický. Co když budou tato zvířata trpět? Co když se narodí s vadami, nebo budou žít celý život v kleci? Znovu se otevírá debata, jestli je správné manipulovat se životem, byť za vědeckým účelem. Pamětníci si možná vybaví ovci Dolly, která byla v roce 1996 naklonována. Dožila se šesti let, ale běžné ovce mají délku života až dvojnásobnou.
Vědecký sen nebo Pandořina skříňka?
Colossal Biosciences má s návraty dávno vyhynulých druhů velké plány – chtějí „oživit“ i mamuta srstnatého, tasmánského tygra nebo doda. Tvrdí, že to může pomoci ekosystémům, obnovit přírodní rovnováhu a podpořit biodiverzitu.
Ale mnozí vědci varují: nezapomínejme na to, co je teď. Spousta dnešních druhů je na pokraji vyhynutí a potřebuje naši pomoc. Věnovat pozornost minulosti nesmí znamenat, že přehlížíme přítomnost.
Klonování pravlka obrovského je fascinující vědecký úspěch. Dokazuje, co všechno dnes dokážeme. Ale zároveň nás nutí přemýšlet: Kde je hranice mezi vědou a přírodou? Možná jsme zase o krok blíž Jurskému parku. Otázkou je, jestli tím směrem opravdu chceme jít.
Zdroj: Wikipedia, Time, Encyclopedia Britanica
