Koně jsou neobvykle citliví. Hodně toho o vás zjistí z držení těla i výrazu
Možná si myslíte, že na pastvině jen tak klidně přežvykují, ale ve skutečnosti vás pozorují s větší pozorností než leckterý psychoterapeut. Koně vnímají vaše emoce dřív, než je vůbec vyslovíte. Čtou vás tichým jazykem, který nezná slova.
Když vstoupíte do výběhu, nikdo se vás nezeptá, jak se máte. Ale jeden pár hlubokých očí už to dávno ví. Zatímco přemýšlíte, jestli vám sluší jezdecká helma, kůň vnímá, že nejste ve své kůži. Možná jste napjatí, možná se trápíte nebo jen nemáte svůj den. A on to pozná dřív než kdokoli jiný. Dřív než váš blízký, dřív než terapeut a často i dřív, než si to připustíte sami.
To není žádná magie. Je to schopnost vnímat jemnosti, které lidem často unikají.
Tělo mluví hlasitěji než ústa
Koně nemluví lidskou řečí a přesto vědí všechno podstatné. Sledují každý detail. Jak stojíte. Jak se hýbete. Jak dýcháte. Všímají si, jestli jsou vaše ramena ztuhlá nebo uvolněná. Vnímají pohled vašich očí i výraz v obličeji. Když se vaše čelo mračí nebo koutky rtů nepatrně poklesnou, kůň si toho všimne.
Člověk potřebuje slyšet, co kdo řekl. Kůň to slyšet nemusí. On čte mezi řádky. Vnímá změny, které si vy sami často ani neuvědomujete. Malé pohyby, napětí v prstech nebo změnu rytmu dechu. Jeho přirozená ostražitost, vypěstovaná během tisíců let života v divočině, z něj udělala mistra ve vnímání detailů.
Koně byli odjakživa zvířaty, která utíkají před nebezpečím. Aby přežili, museli být neustále ve střehu. Každý zvuk, každý stín, každý pohyb mohl znamenat hrozbu. Proto dnes reagují i na sebemenší změnu ve vašem postoji nebo náladě. V jejich světě to dává dokonalý smysl.
Komunikace, která se nedá naučit zpaměti
Možná jste to už zažili. Přijdete ke koni s tím, že si spolu dáte klidnou chvíli. Jenže kůň vás najednou obchází, je neklidný nebo se odtahuje. A vy si říkáte, že neděláte nic špatně. Jenže vaše tělo mluví jinak než vaše vědomí. Možná jste si s sebou přinesli starosti. Možná vám v hlavě běží myšlenky, které odvádějí vaši pozornost. Kůň je ale zachytí dřív, než stihnete říct první slovo.
Když se ale opravdu uvolníte, všechno se změní. Najednou stojíte jinak, dýcháte plynuleji a v těle je méně napětí. Kůň vás začne vnímat s větší důvěrou. Přiblíží se. Sleduje vás klidnějším pohledem. Vnímá, že jste s ním skutečně přítomní, že neřešíte svět tam venku, ale že jste právě tady. A o to mu celou dobu šlo.
Skutečný kontakt s koněm není o tom, co říkáte, ale o tom, co vyzařujete. Je to řeč, která nemá slovník, ale přesto má hluboký význam. Je to tichý rozhovor vedený přes pohyb, dech a naladění.
Kůň jako živé zrcadlo
Koně nic nepředstírají. Neříkají vám, že jste v pohodě, když nejste. Oni vám to ukážou. Jejich reakce je přesná a upřímná. Když jste v rovnováze, budou s vámi. Když jste v chaosu, budou hledat odstup. Ne proto, že by vás soudili. Ale proto, že jim záleží na opravdovosti.
Kůň vám nastaví zrcadlo. Ukáže, co ve vás je. Ne to, co si přejete být, ale to, co právě teď jste. Proto je práce s koňmi tolik léčivá. Nevede přes slova, ale přes bytí. Když se na chvíli zastavíte, ztišíte mysl a dovolíte si jen být, kůň vás přijme. A najednou pocítíte něco velmi silného. Spojení, které není možné vynutit, jen si ho zasloužit klidem a přítomností.
Když mlčení mluví nejhlasitěji
V době, kdy lidé mluví víc než naslouchají a všechno se musí vysvětlit, je setkání s koněm jako návrat k něčemu pravému. Ke kontaktu, který není postavený na slovech, ale na pravdivosti. Koně nás učí, že nemusíme nic dokazovat, jen být v souladu se sebou. Učí nás dívat se, aniž bychom hodnotili. Učí nás naslouchat i bez uší.
Až příště půjdete ke koni, nechte za sebou všechen hluk a zbytečné přemýšlení. Vemte s sebou jen klid, pokoru a ochotu být opravdoví. Kůň vás už stejně dávno čte. Ne očima, ale vnímavostí, která se nedá ošálit.
