Krkavci umí používat nástroje, učí se navzájem a přemýšlí o budoucnosti
Na první pohled to jsou jen velcí černí ptáci. Vrána na střeše, krkavec na větvi nebo havran, co se prochází po poli. Možná trochu pochmurní, trochu záhadní. Ale pokud si myslíte, že jde jen o obyčejné ptactvo, máme pro vás překvapení: krkavcovití patří mezi nejchytřejší tvory planety. A to bez nadsázky.
Chytrý jako vrána? Přesně tak.
Vědci po celém světě se už léta zabývají tím, co všechno tihle opeření šikulové dokážou. A že toho není málo. Novokaledonské vrány například vyrábějí složité nástroje , háčky z větviček, dokonce i z drátků. Nepotřebují k tomu žádný trénink, prostě to umí. Jakoby se s tím už narodily.
Ale tím to nekončí. V roce 2020 byl publikován výzkum, podle kterého tito ptáci dokážou plánovat dopředu. Představte si, že jim dáte několik různých nástrojů a oni si vyberou ten správný. Ne kvůli okamžité odměně, ale protože vědí, že se jim bude hodit později. Tak trochu jako když si člověk ráno zabalí deštník, protože možná bude pršet.
Vrána v lavici? Klidně.
Když výzkumníci porovnali mentální schopnosti krkavcovitých s dětmi, nestačili se divit. V některých testech jsou na úrovni sedmiletých dětí. Umí řešit úkoly, které vyžadují plánování, trpělivost a pochopení analogií. Některé druhy dokonce umí počítat. Například vrány dokážou vykrákat přesný počet zvuků podle čísla, které vidí. Kdyby takhle fungovaly matematické písemky, možná bychom na ně vzpomínali raději.
Učí se, pamatují si, sdílejí
Krkavci nejsou jen inteligentní jednotlivci. Jsou to i velmi společenská zvířata. Umí se učit jeden od druhého, sdílejí informace a zkušenosti. Například když si jeden z nich zapamatuje člověka v masce, který ho chytil, ostatní krkavci tuhle informaci převezmou. I ti, kteří u toho vůbec nebyli.
A co víc, umí si pamatovat tváře lidí i po letech. Pokud jste někdy udělali nějaké vraně něco nepěkného, je docela možné, že vám to stále nezapomněla. Někdo by řekl, že tohle už je skoro osobní.
Z města až na větev (a zpátky)
Ačkoliv je většina výzkumů prováděna v přírodě nebo v laboratořích, města jsou pro krkavcovité doslova tréninkovou arénou. Městské vrány se naučily například házet ořechy pod kola aut na křižovatkách a když naskočí červená, klidně si přejdou pro rozbitou pochoutku po přechodu. Bez nadsázky je to kombinace dopravních pravidel a gastronomie.
Havrani a straky zase často spolupracují při hledání potravy, varují se navzájem před predátory a někdy spolu dokonce hrají na honěnou jen tak pro zábavu. Ano, ptáci si hrají, a to ne jen s předměty, ale i mezi sebou. Stejně jako my.
O tom, jak jsou tihle ptáci šikovní, vědí své i čeští ornitologové. Web BirdLife.cz popisuje třeba vrány, které samostatně vyrábějí háčky z větví nebo plastu. A ne, neokoukaly to od lidí. Je to jejich přirozený způsob, jak se dostat k potravě. Chytřejší než některé televizní kutilské pořady.
Až příště uvidíte vránu sedět na lampě nebo krkavce kráčet po kraji lesa, zkuste se na ně podívat jinak. Ne jako na černé ptáky, ale jako na opravdu bystré tvory, kteří si nás možná právě pečlivě prohlížejí a klidně si nás i zapamatují.
Zdroj: Theses, The Times, The Independent, Science.org, Birdlife
