Lelkoun soví, pták co vypadá jako kůra stromu. Díky svému zobáku dostal přezdívku žabí tlamička
Díky své noční aktivitě a vzhledu jsou lelkouni často chybně považováni za sovy. Mají široký plochý zobák, zatímco zobák sovy je úzký a více zahnutý. Sovy mají silné nohy s mohutnými drápy, zatímco lelkouni mají nohy slabé. Navíc oba druhy patří do různých řádů i čeledí.
Lelkoun soví žije po celé Austrálii a v Tasmánii. Od hlavy k ocasu měří 40-50 cm a může dosáhnout váhy až 680 g. Jeho opeření je jemně pruhované a skvrnité v šedé a hnědé barvě, aby dobře ladilo s kůrou stromů. Miluje vzrostlé stromy s hrubým a tmavým povrchem, na kterých přes den posedávají. Aby je nikdo neodhalil, sedí na větvích vzpřímeně, zcela nehybně, s hlavou zakloněnou vzhůru a očima přivřenýma do štěrbin. Snaží se co nejvíce vypadat jako součást stromu. Proto je celkem obtížné je spatřit, ale pokud se vám podaří rozpoznat jednoho, pravděpodobně budou poblíž i další.
Kvůli jejich velkému a širokému zobáku se jim přezdívá frogmouths, tedy žabí tlamička. V angličtině je jejich oficiální název Tawny frogmouths, což můžeme doslovně přeložit jako plavá ústa žáby. Jejich zobák je však uvnitř žlutý, což hraje roli při výstraze nepřátelům. Pokud jsou odhaleni, zvednou peří na hlavě, což může evokovat ostny a otevřou zobák, aby vypadali co nejhrozivěji.
Nejčastěji loví hmyz, červy a plže a příležitostně i myši, krysy nebo žáby. Není ale příliš dobrý letec, jen tiše sedí a čeká, až se kořist přiblíží, snese se na ni a zase se vrátí na své místo. V zimě se jejich potravní nabídka zmenší natolik, že většinu dní a nocí tráví v letargii, což je stav, kterému se odborně říká torpor. Je velmi podobný hibernaci, kdy se tepová frekvence a metabolismus výrazně zpomalí, aby se ušetřila energie.
Nejsou moc dobří ve stavbě hnízd. Většinou je budují pár centimetrů nad zemí pomocí větviček, listí, peří a jiných měkkých materiálů. Bohužel se často stává, že mládě či vejce z hnízda vypadnou. Na stavbě stejně jako na péči o potomky se podílejí oba rodiče. Vypadá to, že páry spolu zůstávají celý život a obvykle mají každý rok dvě vejce, která se vylíhnout asi za měsíc. Pokud se mláďata cítí vyděšená nebo vyplašená, vztyčí hlavu do vzduchu a zavřou oči. Pro kohokoli, kdo je pozoruje, budou vypadat jako pahýl větve na stromě. Se zavřenýma očima doufají, že to, co je vyděsilo, je neuvidí a zmizí.
Tip: Lelkoun soví se sice u nás ve volné přírodě nevyskytuje, ale pokud byste se na něj chtěli podívat, najdete ho v hned v několika českých zoo.
Lelek lesní
Z řádu lelků se v České republice vyskytuje pouze Lelek lesní, jedná se o tažného ptáka, který v září odlétá do Afriky. Je velikostí podobný kosovi, má cca jen 100g, jinak má také peří v barvě kůry a je aktivní hlavně v noci. Hnízda si nestaví a vajíčka klade rovnou do měkkého podkladu na zem. Jeho populace se natolik snížila, že je na seznamu ohrožených druhů.
Zdroj: Backyard Buddies, IELC, BioLib, BioLib