Mají kočky a psi vzájemnou nenávist v genech? Psychologické faktory, které ovlivňují jejich vztah

Díky historickým zkušenostem, soudobým pozorováním, a také filmovým a knižním příběhům máme v hlavě myšlenku, že se psi a kočky od přírody nenávidí a mají to takzvaně v genech. Jenže se stačí podívat na některá fakta o jejich životě a okamžitě zjistíme, že to není vůbec pravda.

Existují tři zásadní faktory, tedy přirozené chování, komunikace a soutěživost, při kterých zjistíme, jak se věci ve skutečnosti mají, a že ve své podstatě je velmi jednoduché mít z těchto dvou domácích mazlíčků ty nejlepší kamarády. Ostatně, na mnoha a moha videích kolujících po internetu se můžeme přesvědčit, že to může fungovat.

1. Rozdíly v přirozeném chování

Mezi kočkami a psy existuje velmi zásadní rozdíl, díky kterému se snadno může zdát, že se nemají rádi. Psi, kteří jsou potomky vlků, mají instinkt lovit a přežívat ve smečkách. Kočky mají ve své DNA také silný lovecký pud, ale na rozdíl od psů jsou stejně jako jejich předci samotářské bytosti. Oba se mohou s lidmi socializovat, ale kočkám obecně trvá mnohem déle, než začnou svému majiteli důvěřovat. Tento rozdíl tedy mezi nimi velmi snadno vyvolává konflikty.

2. Komunikace

Konflikty z velké části vyvolává odlišné používání a čtení řeči těla. Psi například rádi běhají a honí malá zvířata, která před nimi instinktivně utíkají. Stejně to má kočka, která když vidí, že se k ní pes blíží opravdu rychle, přirozeně se u ní projeví instinkt útěku. Psa to ještě více nabudí ke hře na honěnou a kočka, která je v takovém případě zahnána do kouta, se následně brání i pomocí svých drápků. Jednoduše, ona moc hru na honěnou nechápe.

Dalším příkladem je, že když pes vrtí ocasem, obvykle to znamená, že se cítí dobře a přátelsky. Kočka naproti tomu mrská ocasem pouze tehdy, když se cítí ohrožená nebo je agresivní. Pes si to může špatně vyložit jako znamení, že si kočka chce hrát, a tak se pustí do jejího pronásledování.

3. Soutěživost

Tady se jedná hlavně o jídlo či naši pozornost. Tato soutěživost sahá tisíce let do minulosti, kdy nám spi sloužili jako společníci při lovu. Psí předkové, jako jsou vlci a lovečtí psi, obvykle sháněli potravu nebo jedli zbytky po svých pánech. Kočkovité šelmy zdomácněly asi o 5 000 let později než psi a a do té doby si potravu sháněly výlučně samy.

Co se týče snahy soutěžit o naši pozornost, jsou psi společenští tvorové a mají rádi lidskou náklonnost. Kočkám trvá trochu déle, než se v lidské přítomnosti zabydlí. Problém tedy nastává ve chvíli, kdy pes velmi rychle zabydluje nové území, což u kočky může vyvolat velikou nespokojenost. V závislosti na povaze kočky může přejít do bojového módu, nebo se k psovi vůbec nepřiblížit.

Nyní se tedy můžete ptát, co udělat pro to, aby i vaši případní chlupatí spolubydlící měli přátelské vztahy? Je to úplně jednoduché.

• 

Psi i kočky mají po narození několikatýdenní období, kdy se velmi dobře učí a poměrně lépe si zvykají na přítomnost jak lidí, tak i ostatních zvířat. U štěňat je období od 5 do 12 týdnů, u koťat zase od 4 do 8 týdnů. Jestliže tedy chcete, aby se váš mazlíček kamarádil buď s vaším dalším chlupatým spolubydlícím, anebo i s cizím, je nejlepší vychytat přesně tohle období a nechat je spolu trávit co nejvíce času.

Důležitým bodem je určitě trénink, a to zejména u psů. U těch je dobré, aby co nejdříve uměli základní povely jako zůstaň, čekej a sedni a skutečně je dodržovali. Pokud jdete společně na procházku, mějte do doby, než se z těchto dvou stanou přátelé, psa na vodítku, neboť by mohl začít kočku pronásledovat. Co se týká koček, ty si musí zvyknout na přítomnost psa a pochopit, že jim nechce ublížit. Krmte je tedy ve společné místnosti a nenechávejte je z počátku doma samotné.

No a nejdůležitější je samozřejmě vaše trpělivost.

Zdroj: pawmaw.com