Matamata je želva podivného vzhledu, na který láká svou kořist. Plavání jí moc nejde, raději se brodí bahnem
Tahle vodní želva vypadá jako by byla poskládaná z různých přírodních materiálů, což ji činí ve volné přírodě téměř neviditelnou. Kvůli svému specifickému vzhledu se stala i zajímavým exotickým druhem do akvária.
Matamata třásnitá (Chelus fimbriatus) se vyskytuje od Amazonky a Orinoka ve Venezuele a Kolumbii až po řeky Tocantins, Araguaia a Xingu v Brazílii a Bolívii. Její území zasahuje také na západ do Ekvádoru a Peru a na východ do povodí východní Amazonky. Vyskytuje se také na ostrově Trinidad. Dává přednost mělkým, pomalu tekoucím a zakaleným vodním plochám, jako jsou řeky, černé potoky, bažiny a močály. Obývá také brakické vody (toky, kde se mísí slaná a sladká voda) dolního povodí Amazonky. Pohybuje se především po měkkém bahnitém dnu a velmi zřídka se pohybuje po souši.
Mladší jedinci mají lososově růžové až červenohnědé zbarvení s černým až zelenými skvrnami. Jak dospívají růžové odstíny jsou nahrazeny světle žlutou, hnědou, oranžovou a šedou. Hřbetní část krunýře má tři podélné hrbolaté kýly a často bývá pokryta řasami, což způsobuje, že živočich prakticky splývá s okolím. Je to poměrně velká želva, její krunýř může dorůst téměř do 45 cm. Hlava je široce trojúhelníkovitá s velkými bočními kožními pláty. Je známo, že na chlopních jsou nervy, které reagují na různé podněty, včetně pohybu v okolní vodě. Uvádí se, že hrbolky na hlavě v blízkosti ústních koutků a krku a ostny na bradě mají také smyslové nervy, které pravděpodobně slouží k detekci vibrací vody a jiných vnějších podnětů.
Z čenichu se vyvinul dlouhý výčnělek, který slouží jako šnorchl, takže při dýchání se z vody vynořuje pouze špička čenichu. V zadní části očí je tapetum lucidum, což je zraková adaptace, která odráží světlo a slouží k lepšímu nočnímu vidění. Má se za to, že má ale velmi špatný zrak, proto hlavně vnímá sluchové podněty získané dobře vyvinutým bubínkem na obou stranách hlavy. Je špatný plavec s nohama uzpůsobenýma k chůzi po dně svých bahnitých stanovišť. Dospělí jedinci zřídka opouštějí dno mělkých tůní a potoků.
Její potravu tvoří především ryby a vodní bezobratlí. Má poměrně slabé čelisti, které nejsou vhodné k uchopení a rozkousání kořisti. Proto se musí spoléhat na dobře vyvinuté krční svalstvo a jazylkový aparát v krku. Když se potenciální kořist přiblíží na dosah, želva otevře tlamu a vzniklý podtlak nasaje velké množství vody a kořist. Poté se ústa zavřou a přebytečná voda je vypuštěna. Bylo také pozorováno, že nahání ryby do omezeného prostoru. Různé třásně na krku a porosty řas mohou nepozorné ryby nalákat k prozkoumání, a než si vůbec uvědomí přítomnost želvy, je již příliš pozdě na útěk.
Vejce klade od října do prosince a na rozdíl od většiny amazonských želv, které hnízdí na otevřených písčitých místech, si mohou vyhrabávat hnízda v rozpadající se vegetaci na okraji pralesa. Vejce mají průměr asi 3,5 cm a jsou téměř kulovitá. Jedna snůška může obsahovat 12 až 28 vajec, která mají poměrně dlouhou inkubační dobu, u jedinců žijících v zajetí byla zaznamenána okolo 200 dnů. O celkové délce jejich života ve volné přírodě není mnoho informací, ale v zajetí se mohou dožít až 15 let.
