Menopauza u zvířat: Prochází jí například kosatky

Slovo menopauza bývá často spojováno s lidskou zkušeností.  Je to konec plodnosti a začátek nové životní kapitoly. Ale menopauza není určena jen lidem. V přírodě totiž existuje několik výjimečných druhů, jejichž samice procházejí podobným přerodem. Nepřichází sice o menstruaci, ale o schopnost rozmnožování ano a přesto v jejich světě nekončí. Naopak, začíná jejich důležitá druhá kariéra.

Jev, který v přírodě není samozřejmostí

Menopauza, tedy trvalé ukončení plodnosti při zachování vysokého věku dožití, je ve světě zvířat obrovská výjimka. Zatímco většina savců rodí až do konce života (pokud je okolnosti nezastaví dřív), existuje jen hrstka druhů, kde příroda zařídila vědomé „zpomalení“ a přechod do neplodného věku. A světe div se, většina těchto výjimek plave v moři.

Kosatky – matriarchy oceánu

Hlavní hvězdou v této oblasti jsou kosatky dravé. Samice kosatek obvykle přestávají rodit kolem čtyřiceti let, ale běžně se dožívají i osmdesáti. Co tedy dělají další čtyři dekády, když už nerodí? Jsou naprosto klíčové pro svou skupinu.

Kosatky žijí v matrilineárních společenstvích, tedy v rodinných skupinách vedených nejstarší samicí. Právě „babičky kosatky“ pomáhají svým potomkům a vnoučatům přežít tím, že je vedou k potravě, varují před predátory a starají se o klid ve skupině. Vědci už několikrát potvrdili, že skupiny vedené postreprodukční samicí mají výrazně vyšší šanci na přežití.

Kosatky nejsou samy

Kromě nich prokazatelně procházejí menopauzou i další zástupci kytovců. Například běluha severní, narval, pilotní velryba a tzv. falešná kosatka. Všechny tyto druhy mají společné dvě věci: velmi složité sociální vazby a dlouhý život. A právě to jsou klíčové předpoklady pro to, aby menopauza dávala z evolučního hlediska smysl.

Na první pohled to zní zvláštně. Proč by samice měla přežívat desítky let poté, co už nemůže mít mláďata? Evoluce přece není sentimentální. Buď předáváte geny, nebo jdete z kola ven. Jenže v případě těchto zvířat existuje výjimka z pravidla.

Vědci hovoří o tzv. „hypotéze babičky“ (grandmother hypothesis). Ta říká, že starší samice, které už nerodí, přispívají ke zvýšenému přežití svých vnoučat. Namísto toho, aby investovaly energii do dalších mláďat, pomáhají s těmi, která už existují. A to dává evolučně smysl. Vyšší šance na přežití příbuzných = vyšší šance na předání vlastních genů.

Další teorie mluví o tzv. mezigeneračním konfliktu. Pokud by matka a dcera rodily současně ve stejné skupině a měly soutěžit o stejné zdroje, mohla by vzniknout rivalita. Evoluce to elegantně vyřešila tak, že starší generace ustoupí z reprodukčního boje a převezme jinou, neméně důležitou roli.

A co lidé?

Možná vás to nepřekvapí, ale podle vědců má menopauza u lidí velmi podobný základ jako u kosatek. I u nás hraje roli delší život, sociální struktura a mezigenerační péče. Právě naše lidské babičky – ať už pomáhají s hlídáním, vařením nebo jen předávají zkušenosti, jsou možná jedním z důvodů, proč lidstvo jako druh prosperovalo.

Navíc na rozdíl od většiny savců žijeme ve skupinách, kde sdílení péče o mláďata (ano, i ty lidské) není jen záležitost matky. Takže i když dnes neplujeme v oceánu jako kosatky, pořád jsme v tomhle směru svým mořským příbuzným podobní víc, než bychom čekali.

Menopauza ve světě zvířat tedy není jen o konci jedné životní fáze. Je to důkaz toho, že příroda umí měnit pravidla hry, když je to výhodné. A že stáří může být nejen důstojné, ale i nesmírně užitečné.

Zdroj: Wikipedia, Nature, Reuters, NWF, Science Direct