Nejstarší česká psí plemena: Pražský krysařík byl určen k chytání krys, chodský pes byl strážce hranic

Přidat na Seznam.cz

Znáte dvě nejstarší česká psí plemena? Jde o pražského krysaříka. Jedinci tohoto plemena se stali oblíbeným dárkem pro panovníky už v raném středověku. Druhým v pořadí je chodský pes, který věrně střežil naše hranice.

Oblíbený dárek

Co se vám vybaví, když se řekne typicky české psí plemeno? Možná vás to nenapadne, ale k těm opravdu patří malinký pejsek, který má českou metropoli přímo ve svém jménu – pražský krysařík. Má skutečně dlouhou tradici, protože podle historiků ho darovali už římskému císaři Karlovi Velikému někdy po roce 805. Platili mu tehdy tzv. tribut, daň za mír a pro radost připojili i malého psíka. Zmiňuje se o něm dokonce i francký kronikář jménem Eginhard. Pejsek se šlechtí už od 9. století a má velmi společenskou povahu. Proč se jmenuje krysařík? Malý pejsek se používá k chytání krys a dalších nepříjemných hlodavců. Podle kynologů je křížencem trpasličího pinče a krysaříka. O jeho přesné podobě ale dobová svědectví chybí. Je ale jasné, že se jednalo o oblíbený dárek Čechů. Psíci se objevují třeba na polském královském dvoře, později i na tom francouzském.

Proslaví je román

Dlouhou historií se pyšní i další český pejsek, a to chodský ovčácký pes. Dějiny tohoto plemena začínají už ve 13. století. Když v roce 1576 dostávají Chodové od císaře Rudolfa II. povolení hlídat západní hranice naší země, mluví se v něm i o jejich věrných společnících, tedy ovčáckých psech. Už tehdy je známá jejich přezdívka psohlavci. Kromě ostrahy se tito černí hafani s rezavým pálením hodí i pro pastevectví nebo stopování zvěře. Pyšní se živou a temperamentní povahu a snadno se dají ovládat. Populární se stávají i díky literárním dílům, zmiňuje se o nich Jindřich Šimon Baar, ale proslaví je hlavně román Psohlavci Aloise Jiráska. Malíř Mikoláš Aleš zase zvěční jejich podobu. I když se na ně nějakou dobu zapomnělo, ve 2. polovině 80. let 20. století zase vzbudili zájem a dařilo se je odchovávat.

Zdroje: wikipedia, mujchlupac, wikipedia, magazin