Ohrožená zvířata Evropy: Na seznamu je norek a tuleň

Evropská divočina skrývá mnoho unikátních druhů zvířat, které bohužel v posledních desetiletích čelí vážnému ohrožení. Některá zvířata, která byla dříve běžná, dnes přežívají jen v několika málo oblastech a v nízkých počtech. Ztráta přirozeného prostředí, znečištění, změna klimatu a přímé pronásledování ze strany člověka staví tyto druhy na pokraj vyhynutí. Které evropské druhy jsou nejvíce ohrožené a co se dělá pro jejich záchranu?

Norek evropský – nenápadný bojovník o přežití

Málokdo ví, že norek evropský (Mustela lutreola) patří k nejvzácnějším a nejohroženějším zvířatům Evropy. Tento malý, hnědě zbarvený člen čeledi lasicovitých obýval původně velkou část Evropy, od Španělska až po Ural.

Dnes přežívá jen v několika izolovaných oblastech – severním Španělsku, západní Francii a v deltě Dunaje v Rumunsku. Celková populace se odhaduje na méně než 5000 jedinců, což ho řadí mezi kriticky ohrožené druhy podle Červeného seznamu IUCN.

K hlavním příčinám jeho úbytku patří ztráta vhodných mokřadních stanovišť, znečištění vodních toků, ale především konkurence s invazním norkem americkým, který byl do Evropy zavlečen kvůli kožešinovému průmyslu. Americký příbuzný je větší, agresivnější a lépe se přizpůsobuje změnám v prostředí.

Pro záchranu norka evropského vzniklo několik záchranných programů. Ve Španělsku a Estonsku fungují chovné stanice, které se snaží o rozmnožení druhu v zajetí a následný návrat do volné přírody. V rumunské deltě Dunaje se ochranáři soustředí na obnovu přirozeného prostředí a monitorování zbývající populace.

Tuleň středomořský – symbol čistého moře

Tuleň středomořský (Monachus monachus), nazývaný také mnišský, je jedním z nejvzácnějších druhů tuleňů na světě. Dříve obýval celé pobřeží Středozemního moře, Černé moře a atlantické pobřeží severozápadní Afriky.

Dnes přežívá jen v několika malých populacích u řeckých ostrovů, u pobřeží Turecka a Kypru a v malé míře u atlantického pobřeží Mauritánie. Celkově přežívá méně než 700 jedinců.

Příčiny jeho ohrožení jsou spojeny hlavně s lidskou činností – nadměrný rybolov snižující jeho potravu, rušení v místech rozmnožování, znečištění moře, a v minulosti i přímý lov. Tuleň středomořský je také velmi citlivý na vyrušování a opouští tradiční místa rozmnožování, když se v jejich blízkosti rozvine turistický ruch.

Pro jeho ochranu vznikla řada iniciativ. Řecká organizace MOm pracuje na ochraně stanovišť tuleně v Egejském moři, zatímco turecké a kyperské organizace provádějí monitoring a vzdělávací kampaně. Úspěch těchto snah dokumentuje mírný nárůst populace v posledních letech, což dává naději na přežití druhu.

Rys iberský – kočkovitá šelma na hraně vyhynutí

Rys iberský (Lynx pardinus) je považován za nejohroženější kočkovitou šelmu na světě. Tento elegantní predátor s typickými štětičkami na uších a skvrnitou srstí žije pouze na Pyrenejském poloostrově, a to především v izolovaných oblastech Španělska a Portugalska.

Na počátku 21. století klesl počet rysů iberských na pouhých asi 100 jedinců, což druh přivedlo na samý pokraj vyhynutí. K hlavním příčinám patřil úbytek jeho hlavní kořisti – divokých králíků, ztráta přirozeného prostředí a střety s dopravou. Pytláctví a nelegální lov také sehrály svou roli.

Naštěstí intenzivní ochranářské úsilí přineslo výsledky. Díky programům odchovu v zajetí, reintrodukci do volné přírody a ochraně stanovišť se populace postupně zvedla na více než 1000 jedinců v roce 2020. Projekt LIFE Lynx iberico patří k nejúspěšnějším záchranným programům v Evropě – dokazuje, že s cílenou ochranou lze vrátit druh z pokraje vyhynutí.

Medvěd hnědý v Pyrenejích – poslední stovka v západní Evropě

Ačkoli medvěd hnědý (Ursus arctos) není globálně ohroženým druhem, jeho populace v některých částech Evropy jsou na pokraji vyhynutí. Zvláště kritická je situace v Pyrenejích, pohoří mezi Francií a Španělskem, kde přežívá jen asi 70 jedinců.

Tato populace by zřejmě zcela vymizela nebýt reintrodukčního programu, při kterém byli do oblasti vypuštěni medvědi ze Slovinska. I přes odpor místních pastevců, kteří se obávají útoků na hospodářská zvířata, se populace pomalu stabilizuje.

Ve prospěch medvědů hraje i fakt, že jsou deštníkovým druhem – jejich ochrana pomáhá zachovat celé ekosystémy, které jsou domovem mnoha dalších vzácných druhů. Pyrenejští medvědi jsou bedlivě monitorováni pomocí fotopastí a GPS obojků, což umožňuje lépe porozumět jejich potřebám a konflikty s lidmi snížit na minimum.

Zubr evropský – úspěšný návrat z pokraje vyhynutí

Zubr evropský (Bison bonasus) je největším suchozemským savcem Evropy a příkladem druhu, který byl zachráněn doslova z pokraje vyhynutí. Na začátku 20. století byl ve volné přírodě vyhuben a přežíval pouze ve 12 jedincích chovaných v zajetí.

Díky pečlivým chovným programům a reintrodukcím do volné přírody dnes žije v různých částech Evropy přes 7000 zubrů, z nichž více než polovina žije volně ve svém přirozeném prostředí. Největší populace se nachází v Polsku a Bělorusku, ale zubři byli úspěšně navráceni i do České republiky, Rumunska, Ukrajiny a dalších zemí.

Záchrana zubra patří k největším úspěchům evropské ochrany přírody a ukazuje, že i zdánlivě ztracené druhy lze vrátit do přírody. Přesto zubr zůstává zranitelným druhem – malá genetická variabilita a fragmentace stanovišť představují nadále výzvy pro jeho dlouhodobé přežití.

Jak můžeme pomoci ohroženým druhům?

Ochrana ohrožených druhů vyžaduje komplexní přístup:

1. Ochrana stanovišť – vytváření chráněných území a propojování fragmentovaných biotopů
2. Záchranné programy – odchov v zajetí a následná reintrodukce do volné přírody
3. Výzkum a monitoring – lepší porozumění potřebám jednotlivých druhů
4. Legislativa – zákony na národní i evropské úrovni chránící ohrožené druhy
5. Vzdělávání – zvyšování povědomí veřejnosti o významu biodiverzity
6. Udržitelný rozvoj – hledání cest, jak skloubit ekonomický rozvoj s ochranou přírody

Evropská unie financuje řadu projektů na ochranu biodiverzity, především prostřednictvím programu LIFE. Ten podpořil stovky projektů zaměřených na ohrožené druhy a jejich stanoviště, s celkovým rozpočtem několika miliard eur.

Ochrana ohrožených druhů v Evropě představuje složitý, ale nezbytný úkol. Ačkoli mnohé druhy balancují na pokraji vyhynutí, příklady jako zubr evropský nebo rys iberský ukazují, že s odhodláním, vědeckými poznatky a mezinárodní spoluprací lze dosáhnout významných úspěchů.

Příroda Evropy je bohatstvím, které jsme zdědili po našich předcích a které máme povinnost předat dalším generacím. Každý druh, který ztratíme, znamená nenahraditelnou ztrátu biodiverzity a ochuzení evropské přírodní krajiny.

Zdroj: IUCN Red List, Rewilding Europe, WWF European Endangered Species Programme, Europarc Federation