Papuchálci jsou celý život věrní svým partnerům. Nejsou příbuzní s tučňáky ani papoušky
Papuchálkům se přezdívá mořští papoušci. Jsou nápadní svým vzhledem, kterým připomínají křížence tučňáka a papouška. Ale jinak s nimi nemají nic společného. Dokáží žít na souši, ve vodě i ve vzduchu a rozhodně stojí za vaši pozornost.
Mají nápadně zbarvené zobáky, specifickou obličejovou masku a oranžové nohy. Ač by se mohlo zdát, že jsou příbuzní třeba s papoušky, ve skutečnosti patří do čeledi alkovitých (Alcidae), kam se zařazují i alky a alkouni. Váží okolo 400-600 gramů a dosahují velikosti 25-36 cm. Dožívají se poměrně vysokého věku 20-25 let. A známé druhy jsou Papuchalk (Fratecula) severní, chocholatý a černobradý.
Způsob života
Tito ptáci jsou jedineční i díky své přizpůsobivosti prostředí. Můžete je vidět, jak se potápí do hloubky téměř 60 metrů a mávají svými krátkými silnými křídly, aby se posunuli vpřed. Navzdory své konstituci zvládnou uletět i dlouhé vzdálenosti, dokáží letět rychlostí 88 km/h a mávnout křídly 400krát za minutu.
I přes vítr a drsný terén se umí stabilně držet na okrajích útesů, což je užitečná vlastnost hlavně v období hnízdění. Díky svým ostrým drápům a zobáku dokáží rychle šplhat po strmých skalních stěnách.
Najdete je po celém severním Atlantiku, na pobřežní oblasti Islandu, Norska, Grónska, Kanady a severovýchodu Spojených států. V Tichém oceánu žijí podél pobřeží Aljašky, Ruska a Japonska.
Lovení a potrava
Jsou to zdatní lovci, jejich jídelníček se skládá z několika druhů ryb, například sleďů, úhořů, huňáčků a šprotů. Jejich speciální zobák a potápěčské schopnosti jim umožňují lovit velmi efektivně. Jazyk a horní část zobáku používají k tomu, aby si rybu přidrželi u patra. Tato chytrá taktika jim umožňuje pokračovat v lovu a naplnit zobák co největším množstvím ryb. Musí se však mít na pozoru, protože jim často kořist kradou jiní mořští ptáci, například rackové.
Další jejich výhodou je vynikající zrak, který jim skvěle slouží ve dne i v noci. Podobně jako sovy mají tapetum lucidum, reflexní vrstvu za sítnicí. Což zlepšuje jejich schopnost vidět za špatných světelných podmínek. Díky svému ostrému nočnímu vidění mohou i ve tmě přesně lokalizovat a chytit kořist.
Námluvy a hnízdění
Papuchálci jsou známí svou věrností, hnízdí po celý život se stejným partnerem a často i na stejném místě. Při rozpoznávání partnerů a námluvách jim pomáhá barevný zobák, který ale na zimní období opět vybledne, odloupe se z něj keratinová vrstva a změní se na matně šedý.
Obvykle mají pouze jednoho potomka za celý rok. Na péči během inkubace vajíčka se podílí oba rodiče.
Nejraději si staví hnízda v norách nebo skalních štěrbinách, často na útesech nebo odlehlých ostrovech. Tato hnízdiště je chrání před predátory a drsnými povětrnostními podmínkami. Nora může být až metr hluboká a její vchod se skrývá uprostřed trávy nebo kamenů, což pomáhá regulovat teplotu. V oblastech, kde není možné hrabání, jako jsou skalnaté útesy, využívají dostupné skalní štěrbiny.
Papuchálci jsou velmi oblíbenými objekty k pozorování. Mají specifickou chůzi i hlasový projev a samozřejmě jsou i vzhledově atraktivní. Pozorovat je můžete v místech jejich výskytu (Island, Aljaška,…) na vlastní pěst nebo si zaplatit speciální výlet i s průvodcem.