Pišťucha pika o sobě dává vědět varovným voláním. Tento drobný živočich žije ve vysokých horách a má ocas, který není vidět

Pika je drobné, ale velmi odolné zvíře, se kterým se v našich podmínkách sice nemůžeme setkat, ale i tak mu ve skrytu duše fandíme. Zvlášť, když vidíme, kolikrát musí ze svého příbytku ve vysokých horách seběhnout na louku a s nákladem potravy šplhat zase zpátky. Možná vás ale překvapí, že o sobě umí dát velmi hlasitě vědět a že je příbuzná s nám známějším králíkem.

Ve skutečnosti to není hlodavec

Pika sice vypadá, jako by patřila do řádu hlodavců díky své velikosti, krátkým kulatým uším a husté srsti, ale ve skutečnosti je to druh z řádu zajícovitých, kam patří také králíci a zajíci. Od svých příbuzných se však liší poměrně zásadně: nemá špičaté uši, má pouze drobné zadní nohy a srst na chodidlech.

Je velmi teritoriální

I když pika žije především ve vysokých polohách, kvůli větší ochraně formuje početnější společenství. Pokud jde ale o vlastnictví nor a o vymezení osobního prostoru, pika umí dát velmi jasně najevo, komu to tam patří. A to zjevně dělá i tento super roztomilý aktér následujícího videa.

Piky cvrlikají, zpívají a křičí ve snaze chránit své teritorium. Vysoký, pištivý zvuk, který vydávají, připomíná spíše bečení jako u jehňat, než něco děsivého, co nahání hrůzu. Každopádně, svým charakteristickým voláním upozorňují ostatní v kolonii na blížícího se predátora, stanovují hranice a v některých případech lákají partnery.

Žijí ve vysokých horách

Piky žijí v nejvyšších polohách Nového Mexika, Kalifornie, Colorada, Oregonu, Washingtonu a západní Kanady, na jižněji položeném území se jen zřídkakdy vyskytují ve výšce pod 2,4 km. A vzhledem k tomu, že potrava občas roste níže, musí pro ni neúnavně běhat.

Pika má ocas, ale není vidět

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale pika má velmi dlouhý ocásek, který však není kvůli její husté srsti vidět. V poměru k velikosti těla je dokonce nejdelší ze všech zajícovitých.

Zdroj: Treehugger