Poznejte řeč těla vašeho psa
Každý majitel psa by měl ovládat minimálně základy komunikace se psem neboť jen tak se může mezi nimi vytvořit správný vztah. Pes je ve svém životě 100% odkázán na svého pána proto je nutné umět rozpoznat jeho řeč těla. Vzhledem k tomu, že naše společnost žije se psy v úzkém soužití tak i pro lidi kteří psa nemají je velmi důležité znát řeč psího těla aby se předešlo nechtěným pokousáním.
Nejdůležitějšími komunikačními nástroji psů jsou ocas, uši a postoj. Ocas je to první co musíme při kontaktu s cizím psem sledovat. Pokud je stažen pod břichem, pes je bázlivý a nechce se s námi kontaktovat. Pokud přitom má uši dopředu a dívá na nás, jen se bojí ale při pomalých pohybech a klidném mluvení něj se k němu můžeme přiblížit a jemně ho pohladit. Pokud se dívá přitom do země, bojí se ale nechá se sebou bez problémů manipulovat. Problém je pokud se dívá do očí, uši má zcela vzadu a cení zuby – znamená to že se bojí tak velmi, až jde do obranné agresivity a nejpravděpodobněji vás pokouše.
Pes stojící v uvolněném postoji s volně visícím ocasem hledící do očí se cítí v pohodě a můžeme se ho dotknout a pohladit, po dotyku se ocas buď změní na vrtící a těší se pohlazení nebo se stáhne a tehdy mu pohlazení není příjemné. Jen pes ignorující cizí se neprojeví po dotyku nijak jinak. Pokud pes vrtí ocasem přirozeně do výšky zad, pohled je do očí a uši nejsou staženy tak se těší z kontaktu a bez problémů se nechá pohladit. Pokud ale stojí napjatě, ocas má zvednutý vzhůru, pohled upřený a uši vpředu dává najevo svou dominanci která potenciálně může přerůst do agresivity.
Horší případ nastane když pes je napjatý, uši má vpředu, upřený pohled a ocasem nevrtí – to je předposlední výstraha před útokem, následuje cenění zubů, zavrčení a útok. Někteří psi útočí i bez varování cenění zubů a vrčení, určitě je dobré na takového psa nesahat. Kdybychom se setkali s takovým psem puštěným navolno nebo většího vzrůstu a váhy, je třeba sklopit zrak a pomalu se mu otočit zády, pohledem do očí ho můžeme vyprovokovat do útoku. Podle sebevědomí psa je možné takto se chovat a psa zastrašit roztažením rukou, křikem a vykročením proti němu, ale mnohem bezpečnější je stáhnout se hlavně pokud jde o velkého a silného psa, protože pokousání by mohlo být velmi vážně.
Psi mají mnohem vyšší práh bolesti a jsou odolnější vůči bolesti proto se nikdy nepouštíme do konfliktu se psem, hlavně se psem služebního plemene a výcviku které jsou vyloženě šlechtěné na to aby byly nezastrašitelné, co se na závodech testuje velmi nátlakovými metodami. V psí řeči rozlišujeme i několik druhů štěkotu. Psi štěkají jinak když vyzývají ke hře, jinak když se na něco ptají, jinak když ochraňují své teritorium či ohlašují výtržníka, jinak štěkají při agresivitě a jinak při úzkostných stavech.
Olizování má v psí řeči významné místo při komunikaci, dávají jim najevo radost z přítomnosti osoby kterou olizují, nervozitu, podřízenost i osamělost. Třeba proto pozorovat ostatní okolnosti které olizování doprovázejí. Obecně je třeba kromě těchto všeobecných jasných znaků znát svého psa do detailu abychom pochopili co nám chce kdy naznačit a na základě jeho reakcí předvídat další chování.