Pravda o hrdličkách: Často se objevují v párech, proto se staly symbolem romantické lásky

Hrdličky si většina z nás spojuje s láskou. Jsou to ti křehcí ptáčci, kteří si vrkají na větvi, posedávají těsně vedle sebe a působí, jako by na světě neexistovalo nic jiného než oni dva.

Když se řekne „jsou jako dvě hrdličky“

To rčení zná snad každý. Používá se pro zamilované páry, které se k sobě tulí, šeptají si a vypadají, že nic jiného kolem neexistuje. A přesně takhle se chovají i samotné hrdličky.

V přírodě je většinou najdeme ve dvou. Tvoří páry, které spolu zůstávají nejen během námluv, ale často i dlouhodobě – a to je v ptačí říši docela výjimečné. Hrdličky se k sobě tulí, čistí si peří, krmí se navzájem a celkově vypadají, jako by právě ony vynalezly pojem „romantika“.

Láska, která není jen na oko

To, co vypadá jako ztělesnění citů, má i praktický rozměr. Společný život pomáhá párům při hnízdění a výchově mláďat. Sameček i samička se střídají při sezení na vejcích i krmení mladých. Fungují jako tým – žádné hádky o to, kdo zůstane doma s dětmi.

Jejich „vrkání“ má navíc více významů. Je to nejen zpěv, ale i způsob, jak si pár udržuje blízkost a komunikaci. A právě tohle chování se promítlo do lidské kultury. Ve verších, pohádkách i na svatebních oznámeních – hrdličky jsou prostě vzorem ideálního páru.

Proč zrovna hrdlička?

Hrdličky nejsou jediné ptáky, kteří tvoří páry, ale právě jejich něžné chování z nich udělalo symbol lásky už ve starověku. V antice byly spojovány s bohyní Afroditou, u nás zase s májem, láskou a přírodou.

Dokonce i svatý Valentýn má s ptáky hodně společného – dřív se věřilo, že právě v polovině února si ptáci hledají partnery. A hrdličky, které se tehdy začínají ozývat svým vrkáním, k tomu symbolicky sedly jako ulité.

Pták roku, který mizí

Možná to překvapí, ale hrdlička divoká je dnes v ohrožení. V roce 2019 byla u nás vyhlášena Ptákem roku – a nešlo jen o poctu, ale i varování. Její počty u nás dramaticky klesají. Může za to hlavně úbytek přírodního prostředí, kde by mohla hnízdit, intenzivní zemědělství, ale i lov v některých částech Evropy.

Zatímco dříve jsme ji mohli běžně vídat na okrajích polí a v remízcích, dnes je setkání s hrdličkou spíše sváteční záležitostí.

Co nás můžou hrdličky naučit

Hrdličky nejsou jen roztomilý obrázek z romantických pohlednic. Jsou připomínkou toho, že věrnost, blízkost a péče o druhého nejsou jen slova – někdy je to způsob života. Učí nás, že i v přírodě může existovat skutečné partnerství, založené na důvěře a spolupráci.

A taky nám připomínají, že o lásku – stejně jako o přírodu – je potřeba pečovat. Něžně, trpělivě a s respektem.

Zdroj: idnes.cz, tachovsky.denik.cz, Radio Prague International