Robotická zvířata nekoušou ani nežerou. Ale emoce jim pořád chybí

Robotická štěňata, huňatí tuleni na kolečkách a další digitální mazlíčci už dávno nejsou jen kuriozitou veletrhů. Díky levnějším senzorům a chytré umělé inteligenci se z nich stává svébytná kategorie spotřební elektroniky, která cílí na děti, seniory i zaneprázdněné singles. Trh roste, ceny klesají a technologické firmy sází na to, že lidská potřeba společnosti překoná vrozenou nedůvěru k plechovým zvířatům.

Kde tedy robotická zvířata skutečně bodují a v čem zatím na živé konkurenty ztrácejí? A vyplatí se pořídit si psa na baterky?

Co dnes znamená „robotický mazlíček“

Pod pojmem robotické zvíře už dávno nefiguruje jen ikonický psík Aibo od Sony. Vedle něj najdeme terapeutického tuleně Paro, chlupaté zvířátko Moflin či japonského společníka Lovot. Všichni mají společné tři věci – senzory, autonomní pohyb a schopnost reagovat na dotek či hlas svého majitele. U pokročilejších kusů si připlácíte i za cloudové předplatné, které rozšiřuje repertoár chování. Sony třeba letos představilo edici Aibo Kinako a spolu s dvoubarevným „obličejem“ přihodilo i zdražení o zhruba 374 dolarů.

Výhody oproti živým mazlíčkům

• Nízká údržba a nulové alergie. Robotika nepelichá, nevyžaduje venčení ani odčervovací tabletky.
• Stálá dostupnost. Elektronické štěně neodjede na dovolenou a po dobití baterie vytrvale čeká u dveří.
• Programovatelná terapie. U seniorů s demencí prokázal tuleň Paro středně silný pokles užívaných léků a drobné zlepšení úzkosti.
• Žádné zvířecí trápení. Odpadá strach z eutanazie nebo špatného zacházení.
• Vyšší tolerance v kolektivu. V kancelářích či coworkingu odpadá riziko alergických reakcí a konfliktů mezi psy. Firmy navíc hlásí až 16,5 % růst pracovní angažovanosti v prostředí, kde se s mazlíčky počítá.

A kde „plecháči“ ztrácejí

• Plastičnost emocí. I s nejlepším algoritmem zůstává reakce předvídatelná a časem fádní.
• Vysoká pořizovací cena. Například Lovot startuje na ceně přes 4 100 USD.
• Technologické stárnutí. Baterie slábne a cloudové služby mohou časem skončit.
• Absence „živé“ odpovědnosti. Děti s robotem nezažijí, co obnáší krmení či veterinární péče.
• Možné problémy s ochranou soukromí. Mikrofony a kamery uvnitř domácnosti sbírají data, což část uživatelů zneklidňuje.

Kolik stojí chlupáč z masa a kostí

Abychom mohli ceny srovnat férově, mrkněme na aktuální data. V roce 2025 se roční náklady na psa pohybují mezi 1 390 a 5 295 dolary podle velikosti a zdravotního stavu. Štěně spolyká klidně 6 400 USD, senior kolem 4 700 USD. K tomu připočtěte nečekané operace, pojištění nebo dražší hypoalergenní krmivo. I „levný“ kříženec tak dlouhodobě vyjde násobně dráž než střední třída robotů.

Emoce versus algoritmus

Psychologové se dlouho přeli, zda stroj dokáže nahradit hřejivost opravdového zvířete. Meta-analýza dvanácti studií však naznačuje, že mechanický tuleň Paro snižuje depresi a zlepšuje sociální interakci seniorů podobně jako canisterapie. U dětí zase robot funguje jako trenažer empatie – učí, že laskavost vyvolá pozitivní reakci, i když protějšek není živý.

V rodinách s alergiky nebo v bytě o 30 metrech čtverečních tak robotické zvíře smysl dává. Naopak, pokud toužíte po vycházkách, blátě na tlapkách a radosti z živého pohledu, baterie vám díru v srdci nevyplní.

Kam trh míří

Čínské startupy jako Ropet či Robopoet tlačí cenu dolů ke 199–299 USD, aby robotický mazlíček nebyl jen luxus. Sony sice zdražuje, ale reaguje rozšířenými servisními balíčky a novými software-updaty. Analytici se shodují, že rok 2025 má být zlomový: výkonné jazykové modely zlevnily o 99 % a výrobci tak mohou přidat přirozenější konverzaci bez zdražení koncového produktu.

Robotická zvířata neštípou blechy, nepoškrábou parkety a nevyžadují tisíce ročně za veterináře. Zároveň ale postrádají spontánnost, vůni mokré srsti i nepopsatelné pouto, které vzniká jen mezi živými tvory. Výběr tak záleží na prostoru, rozpočtu a hloubce emocí, které od společníka čekáte. Zkrátka – komu jde hlavně o interakci a neřeší vyšší vstupní investici, ten si s robotem užije spoustu zábavy. Kdo však touží po neřízené dávce radosti (a sem tam i chlupů v posteli), sáhne dál po tradičním štěněti.

Ať už si vyberete plechový nebo chlupatý ocas, nejdůležitější je, aby vám společně bylo dobře – a to ani nejsofistikovanější algoritmus nezměří tak přesně jako vaše vlastní srdce.

Zdroje:  Youtube, Science Direct, Psych Central