Slepice může běhat po dvorku i bez hlavy. Tento neobvyklý jev je způsoben reflexními nervovými reakcemi
Na vesnici se tenhle výjev občas odehrával jako součást běžné reality. Slepice, která právě přišla o hlavu, najednou vystřelila po dvorku jako závodní kůň na Red Bullu. Děti ztuhly, babička s hrncem na polévku čekala u stolu a kohout někde na hromadě dřeva právě přehodnotil svůj vztah ke slepičímu harému. Nejde o horor ani o kouzlo. Je to příroda. Přesněji řečeno jde o reflex.
Když tělo říká ano, i když mozek mlčí
To co pozorujeme jako šílený slepičí tanec bez hlavy, je ve skutečnosti výsledek takzvaných spinálních reflexů. U ptáků, a slepic zvlášť, je část nervového systému zodpovědná za pohyb uložena v míše. A ta může být aktivní ještě chvíli po oddělení hlavy od těla. Tělo totiž bez hlavy neví, že už má být mrtvé. Nervové buňky v míše vysílají poslední signály do svalů a ty spustí pohybové vzorce jako běh nebo mávání křídel. Výsledek působí strašidelně a fascinovaně zároveň. Není to ovšem projev zoufalé snahy o útěk nebo volání po spravedlnosti. Je to čistá fyziologie.
Malý motor vzadu: co řídí tělo bez kapitána?
Mozek většiny obratlovců má na starosti vyšší řízení pohybů, koordinaci a rozhodování. Ale u ptáků zůstává spousta autonomních reflexů v míše. Představme si slepičí tělo jako auto. Když odstřihnete řidiče, motor ještě chvilku běží. Pokud je v nádrži benzín, rozvody jsou v pořádku a noha je na plynu, vůz se klidně pohne. Tělo slepice dostane poslední nervový impuls a ten stačí k několika krokům nebo mávnutí. Působí to dramaticky, ale je to jen dočasné echo nervového systému, ne zázrak přežití.
Slepice Mike: slavný běžec bez hlavy
Jedním z nejslavnějších případů tohoto fenoménu je slepičí sameček Mike z amerického státu Colorado. V roce 1945 mu farmář při pokusu o večeři omylem neusekl celý mozek. Zůstala mu část mozkového kmene a jedno ucho. Výsledek? Mike žil dál. Krmený pipetou a s péčí, kterou by mu záviděla nejedna celebrita, přežil ještě dalších 18 měsíců. Stal se putovní atrakcí a vydělal farmáři více peněz než jakákoli slepice s hlavou. Zprávy o něm obletěly noviny a v USA se dnes každoročně koná festival na jeho počest. Mike se stal ikonou toho, že i s minimem mozku se dá dojít daleko. Doslova.
Proč to vypadá tak dramaticky
Pohyb slepice bez hlavy působí na lidského pozorovatele znepokojivě, protože očekáváme, že po ztrátě hlavy nastane okamžité zhroucení. Jenže mozek není vypínač a tělo není žárovka. Nervová činnost doznívá. Svaly reagují, dokud nevyčerpají zásoby energie a neustane vedení signálů. Přestože jde o reflex, vizuálně to připomíná paniku. A pokud slepice ještě zvládne udělat pár obratů kolem své osy nebo doběhne ke kurníku, je to jen bonus daný její stavbou těla a silou svalové paměti.
Reflexy nejsou vědomí ani snaha přežít
Je důležité si uvědomit, že tento jev není výrazem vědomí nebo utrpení. Jakmile je mozek oddělen, vnímání bolesti nebo okolí mizí. Reflexní pohyby jsou výsledkem dávno naprogramovaných vzorců v míše. Stejně tak člověk trhne rukou, když se píchne, ještě dřív než si uvědomí proč. U slepice je tento pohyb výraznější, protože nemá tak velký mozek a reflexy v jejím těle nejsou tolik potlačené vyšším řízením. Což zní možná drsně, ale zároveň to pomáhá pochopit, proč slepičí sprint po popravě není důvod k panice, ale spíš učebnicový příklad evolučního designu.
Zdroj: Smithsonian, BBC, Research Gate
