Souboj losích samců uprostřed města není na Aljašce nic neobvyklého

To takhle jedete odpoledne z práce, chcete rychle zaparkovat a dát si oraz… jenže zjistíte, že vaše příjezdová cesta se stala ringem losích zápasníků těžké váhy. U nás by se to stát nemohlo, protože na našem území byli losi vyhubeni už ve středověku. V severním cípu USA to však není nic neobvyklého.

Obyvatelé Aljašky si v nejrůznějších průzkumech často pochvalují zdejší sepětí s přírodou. Co to znamená v praxi, vidíme na níže přiloženém videu: dva statní losí samci bojují na život a na smrt uprostřed malého trávníku – v obytné čtvrti města.

Los je největším zástupcem čeledi jelenovitých. Nejmohutnějším poddruhem je los aljašský; dospělý samec může měřit víc než dva metry v kohoutku, vážit přes půl tuny a nosit parohy s rozpětím ke dvěma metrům. Na Aljašce jich žije asi 200 000 kusů.

Podzim je pro losy obdobím páření. Losí samci se stávají agresivními a veškerou svou energii věnují získání samice a boji se svými konkurenty. Býci bývají v boji zaklesnuti parožím a mohou si navzájem způsobit smrtelná poranění. Vyhrává ten, kdo je silnější a odsune protivníka z cesty. Kdo prohraje, musí čekat celý rok, než znovu dostane šanci porvat se o právo na páření.

Losi na videu se přetlačují parohy na něčí příjezdové cestě. Na betonu občas uklouznou, ale protože jde o hodně, ani jeden to nechce jen tak vzdát. Větší los nakonec po 2 minutách intenzivního boje získá převahu a menší los se dává na útěk.

Kromě toho, že je los již od pravěku oblíbenou lovnou zvěří, ve Švédsku, Finsku a Rusku se kdysi experimentovalo s jeho domestikací. Neukázal se však jako perspektivní chovné či jezdecké zvíře. Mohla za to jeho svéhlavá povaha, samotářství a potřeba velkého prostoru, jakož i jemná kůže na čenichu, která trpí při kontaktu s ohlávkou a uzdou. Proto kdo touží po jeho mase a kůži, musí si ho ulovit v přírodě.

Zdroj: A-Z Animals, Wikipedie