Stopovací psi: Jejich vynikající čich jim umožňuje nalézt lidi i ukryté předměty
Těsně nad zemí běží tichý šepot pachů. Nám lidem zůstává neviditelný, ale pro psí čenich je to barevná mapa, na níž se každá stopa v čase rozrůstá a z centimetrů se stává kilometrová značka. Pes se do ní ponoří s nehranou samozřejmostí, jako když se dítě rozběhne po louce. V tom tichu voní lidský pot i zbytek levandule z prádla. A právě v této pachové džungli pracují čtyřnozí profesionálové, kteří dokážou najít ztraceného horala i pytlík s kokainem, který je schovaný hluboko v kufru.
Jak se z roztomilého štěněte stane respektovaný detektiv? Proč některé psy zajímají jen tenisáky, zatímco jiní se s nadšením pouštějí za mikroskopickou stopou mrtvého pachu? A hlavně – kdy může superčich selhat? Pojďme nahlédnout do zákulisí práce psů, kteří hledají lidi nebo drogy, a odhalit, co všechno obnáší jejich výcvik i každodenní nasazení v terénu.
Psi s nosem jako mapa pachů
Psí čenich obsahuje až 300 miliónů čichových receptorů, zatímco ten lidský jen necelých šest. Jinými slovy, co člověk sotva tuší, pes „čte“ na první dobrou. Pachu se navíc nezbaví ani ten, kdo skočí třeba do rybníka: částice lidského potu a mazu vytvářejí nad hladinou sotva postřehnutelný mrak, který se unáší po větru. A tady přichází psí výhoda – dokáže rozlišit i jednotlivá „písmena“ v této pachové abecedě, oddělit vůni cigaret od chemie čistírny a uložit si je jako samostatné soubory.
Výběr a raná výchova budoucího detektiva
Ne každý pes má pro detekční práci vlohy. Chovatelé i policejní kynologové sázejí hlavně na plemena s pevnými nervy a vysokým pracovním nasazením – typicky německý ovčák, malinois nebo labrador. Důležitá není jen genetika. Štěně se od prvních týdnů seznamuje s hlukem města, kluzkými podlahami i pachem cizích lidí, aby ho v budoucnu nic nezaskočilo. Krátké hry na zahradě střídá objevování nádraží či lesních roklí.
Od hry k práci: klíčové principy výcviku
Celý trénink stojí na motivaci. Stopovací pes pracuje pro odměnu – nejčastěji pískací míček nebo pár soust krmiva. Psovod nejprve „otiskne“ konkrétní pach: vloží do krabičky kousek bavlny nasáklý například lidským potem. Pes si čichne, dostane hračku a naučí se, že tato vůně = zábava. Pak přichází postupné komplikování: schovaný figurant v lese, starší vzorky, různé povrchy. U drogových psů se používají legálně držené vzorky narkotik. Když čenich pach vystopuje, pes se posadí, lehne nebo ztuhne s tlapkou na místě – tzv. pasivní značení je bezpečnější, protože zabraňuje nechtěnému poškození důkazů.
Lidi, drogy a co ještě? Široké spektrum cílových pachů
Výčet pátraných látek se neustále rozšiřuje. Vedle klasických drog (kokain, heroin, metamfetamin) umí někteří specialisté identifikovat i léky na předpis, peroxid vodíku coby prekurzor výbušnin nebo třeba bankovky. Záchranní psi zase rozlišují živý lidský pach od tzv. kadaverického, tedy pachu rozkládajících se tkání. Takové psy nasazují týmy při lavinách, troskách domů i pátrání ve vodě, kde pes značí místo z paluby člunu – pach se šíří vodní hladinou jako bublina, kterou čenich zachytí těsně nad vlnami.
Kdy pes selže: limity čichu v terénu
Ani nejlepší nos není kouzelná hůlka. Silný vítr rozfouká stopu, prudký déšť ji zaryje do země a asfalt ji dokáže úplně přerušit. Pro drogové psy je noční můrou směs čisticích chemikálií ve vzduchu, která přebije slabé aroma ukrytého balíčku. Také únava je neúplatná – když pes pracuje několik hodin v horku, klesá citlivost receptorů a zvyšuje se riziko falešného negativu. Zkrátka, čich není nezničitelný a psovod musí umět vyhodnotit okolní podmínky.
Týmová práce se psovodem
Úspěch v akci vždy stojí na dvojici. Psovod čte řeč těla – každé trhnutí ocasu, lehké zpomalení kroku. Často právě nepatrná změna tempa prozradí, že pes zachytil mikrostopu a potřebuje prostor, aby se „načichal“. Psovod mu ho dá, ale zároveň hlídá bezpečí i správné pokrytí terénu. Když pes hledá osoby v sutinách, musí mít volný náběh, protože vzestupné proudění z dutých prostor přináší pach nahoru. Na poli drogových razií zase psovod plánuje systematickou prohlídku, aby neopomněl jediné zákoutí.
Zkoušky, certifikace a praxe v akci
Žádný pes se do služby nedostane bez testu. Místní i mezinárodní certifikace (například IRO nebo FCI) hodnotí přesnost značení, vytrvalost i ovladatelnost. Pes musí najít vzorek do předem stanoveného času, správně označit a zvládnout rušivé vlivy – rachot motorů, cizí psy, potlesk davu. Po úspěšné zkoušce čeká ostré nasazení: hranice, letiště, horské svahy. V praxi se ukáže, do jaké míry se výcvik potká s realitou – pokaždé jiná teplota, jiná taktika, jiný terén. A to je chvíle, kdy se ukáže to nejdůležitější: důvěra mezi člověkem a psem. Protože bez ní by ani sebelepší nos nedokázal z pachové mozaiky vytáhnout přesně to jedno jediné políčko, které může zachránit život či zastavit tok nelegálních látek.
Zdroje: Criminal Justice, Youtube, How Stuff Works, Science Direct
