Tasmánští čerti jsou vybíraví jedlíci s individuálními potravními preferencemi

Na rozdíl od jiných mrchožroutů jsou tasmánští čerti schopni se většinou najíst čehokoli, co jim chutná. Z definice mrchožrouti sežerou všechno, co je k dispozici.

Vybíravý jedlík

Vědci tvrdí, že si tasmánští čerti vytvořili vlastní preference toho, co sežerou, a porušili tak zákony mrchožroutství, píše web TreeHugger.

„Dřívější výzkumy tasmánských čertů se zaměřovaly hlavně na to, co jedí jako druh, a ne jako jednotlivci“, říká Anna Lewis, doktorandka na Univerzitě Nového Jižního Walesu v Sydney, která studii vedla. „To znamenalo, že čerti byli vždy popisováni jako oportunističtí krmiči na základě dlouhého seznamu potravin, které hrstka jedinců mohla jíst jen jednou nebo dvakrát. Když se díváte pouze na celkový obraz, můžete také riskovat přílišné zjednodušení toho, jak se zvířata různého pohlaví, stáří a velikosti mohou navzájem lišit v krmení.“

Vzhledem k tomu, že ďábel je ohroženým druhem, jehož divoká společenstva trpí smrtelnou přenosnou rakovinou, je důležité, aby se strava v zajatých populacích replikovala s co největšími nuancemi, aby měli větší šanci na přežití, jakmile bude možné zdravá zvířata znovu vysadit do volné přírody.

Analýza fousků

V rámci své studie vědci analyzovali vousky 71 tasmánských čertů odchycených na sedmi místech v Tasmánii. Jejich stravovací návyky zkoumali pomocí chemických otisků z potravy, které se nacházely v jejich vouscích. Zjistili, že pouze jeden z deseti jedinců měl obecnou stravu, kdy se zdálo, že jí téměř vše, co je k dispozici. Většina z nich dávala přednost určité potravě, například vačicím. A obliba se u jednotlivých ďáblů lišila.

Divoká, oblíbená zvířata

Tasmánští čerti mají pověst velmi divokých a nepříjemných zvířat.

„Stačí si na internetu vyhledat ‚křik tasmánského ďábla‘, abyste zjistili, odkud se vzalo jejich běžné anglické jméno,“ říká Lewis. „Naštěstí se většina divokých ďáblů nechce prát s výzkumníky, kteří s nimi pracují, a jejich instinktivní reakcí na strach je ztuhnutí. O to snazší je pak odstřihávání jejich vousů, pokud se vám podaří dobře držet jejich pověstné silné čelisti.“

Každé zvíře je před vypuštěním označeno mikročipem, takže výzkumníci zjistí osobnost těch, které vídají nejčastěji. Zajímavé je, že vědci se domnívají, že i ostatní mrchožrouti by mohli být vybíravější, kdyby neměli v boji o potravu velkou konkurenci.

Zdroj: treehugger.com, youtube.com