Tučňák jménem Lala si jde s baťůžkem pro ryby na trh

Když se řekne domácí mazlíček, tučňák není to první, co člověka napadne. Neříkejte to ale tomuhle tučňákovi jménem Lala. Ten si na svou japonskou adoptivní rodinu tak zvykl, že u ní žil šťastně až do smrti.

V 90. letech si jedna japonská rodina adoptovala samečka tučňáka patagonského, kterého pojmenovali Lala. Nešťastnou náhodou uvízl v rybářské síti. Jakmile ho rybář našel a vysvobodil, odnesl ho rodině Nišimoto, aby mu vyléčila zraněné křídlo a zobák. Když ho ale chtěla vypustit zpět do vody, tučňák odmítl odejít.

Od té doby s nimi žil pod jednou střechou. Dostal vlastní, klimatizovaný pokoj, kde mohl trávit dny v příjemném chládku. Potravu si obstarával sám. Jen ne tak, jak byste asi od tučňáka čekali. Každé ráno dostal na záda batůžek (ve tvaru tučňáka Pingu z televizního seriálu pro děti), se kterým vyrazil přes celé městečko až do obchodu s rybami. U pultu si vždycky vybral sardinky nebo makrely. Jednu rybu snědl hned na místě jako rychlé občerstvení, druhou mu dali s sebou do batůžku.

Cestou zpět domů ho ještě čekala pravidelná studená sprcha – sousedka ho pokropila vodou ze zahradní hadice. Tučňák, narozený na některém z mrazivých subantarktických ostrovů, v teplém a vlhkém podnebí na jihu Japonska takové osvěžení jistě ocenil.

Tučňák patagonský je druhým největším druhem tučňáka, předčí ho jen tučňák císařský. Stejně jako jeho větší příbuzný žije v rozsáhlých koloniích čítajících desítky tisíc párů. Snaší jen jedno vejce, pro které ale nestaví hnízdo. Namísto toho jej zahřívá v obrácené kapse v břišní části těla.

Ačkoli tučňák Lala miloval sardinky a makrely, divocí tučňáci patagonští se po většinu roku živí rybami z čeledi lampovníkovitých. Jen v zimních měsících, kterými jsou na jižní polokouli červenec a srpen, dává přednost výživnějším krakaticím.

Zdroj: Dogo News