Zvířata mohou zachránit život – některé druhy dokážou chránit sportovce před žraloky

Každý z nás již jistě slyšel o tom, že vás může v nebezpečí ochránit váš mazlíček. Objevují se však případy, kdy to udělá úplně cizí, divoké zvíře! Možná to zní jako scénář z filmu, ale příběhy o zvířecích hrdinech jsou skutečné a naprosto fascinující.

Nejde jen o cvičené záchranářské psy. Někdy se tím největším hrdinou stane obyčejná kočka, hejno delfínů nebo obrovská gorila. Tyto příběhy nás nutí ptát se: Proč to dělají? Je to jen instinkt, nebo se v jejich činech skrývá něco víc?

Strážní andělé z hlubin oceánu

Každý, kdo miluje oceán, ví, že jeho krása umí být zrádná. Pro plavce Roba Howese se tato pravda stala děsivou realitou, když se při plavání s dcerou a jejími kamarádkami u Nového Zélandu ocitl tváří v tvář velkému bílému žralokovi. Vteřiny se zdály jako věčnost a vše nasvědčovalo tragédii. A přesně v ten moment, kdy se už vzdávali vší naděje, se stalo něco naprosto nečekaného.

Objevilo se hejno delfínů, které je obklíčilo. Nebyla to náhoda ani hra. Delfíni vytvořili těsný ochranný kruh a celých 40 minut systematicky odháněli žraloka, dokud se plavci nedostali bezpečně na břeh.

Nešlo o pasivní přítomnost, ale o promyšlenou a aktivní strategii. Delfíni, kteří se sami mohou stát kořistí žraloků, využili svou početní převahu a inteligenci. Kroužením a plácáním ocasy o hladinu vysílali predátorovi jasný signál, že útok by byl příliš riskantní. Jsou dokonce známí tím, že dokáží na žraloka zaútočit zespodu a svým tvrdým rypákem mu způsobit vážná vnitřní zranění. Jejich chování tak nebylo jen náhodným projevem, ale koordinovanou vojenskou operací na ochranu slabších.

Ještě dál jdou keporkaci. Tito něžní obři byli pozorováni, jak aktivně zachraňují nejen svá mláďata, ale i příslušníky úplně jiných druhů – tuleně, lachtany a další velryby – před útoky kosatek. Mořská bioložka Nan Hauser zažila jejich ochranu na vlastní kůži, když ji obrovský keporkak doslova odtlačil a nadzvedl na své ploutvi pryč od blížícího se tygřího žraloka. Taková nezištná pomoc jinému druhu je v přírodě obrovskou záhadou.

Hrdinové z našich obýváků

Hrdinství se ale nerodí jen v divočině. Kočky, často vnímané jako sobecké a nezávislé, dokáží v krizi projevit nečekanou odvahu. Legendární se stal příběh kočky Tary z Kalifornie, která se bez váhání vrhla na psa, který napadl jejího malého majitele, a zahnala ho na útěk.

Ještě dál zašel kocour Arthur v Austrálii, který se obětoval, když zabil smrtelně jedovatého hada, aby ochránil dvě malé děti hrající si na zahradě. Sám při boji utrpěl smrtelné uštknutí.

Schopnost koček zachraňovat životy ale nespočívá jen v boji. Někdy je jejich největší zbraní citlivost. Když Susan, která trpí cukrovkou, zkolabovala v koupelně kvůli hypoglykemickému záchvatu, její kočka Charley to vycítila.

Nejprve se snažila probudit ji, a když to nešlo, vběhla do ložnice, a tak dlouho budila jejího manžela, dokud nevstal a neposkytl Susan život zachraňující pomoc. Nešlo přitom o žádnou magii.

Kočky mají fenomenální čich a vědci se domnívají, že dokáží rozpoznat jemné chemické změny v našem těle, které signalizují zdravotní problém. Vnímají pachové stopy, které lidský nos nemá šanci zachytit, a reagují na ně jako na tichý alarm.

Dilema gorilí záchrany

Snad nejvíce emocí a debat vyvolávají příběhy goril. V 80. a 90. letech se staly slavnými případy samce Jamba a samice Binti Juy, kteří jednoznačně ochránili malé děti, jež spadly do jejich výběhů v zoo. Jambo nad chlapcem držel stráž a odháněl ostatní gorily, Binti Jua zraněného chlapce dokonce opatrně vzala do náruče a odnesla ho ke dveřím pro ošetřovatele.

V roce 2016 se však odehrála tragédie, která vše zkomplikovala. Když do výběhu v Cincinnati spadl malý chlapec, tamní samec Harambe ho popadl a vláčel vodou. Jeho chování bylo chaotické a vedení zoo se v obavě o život dítěte rozhodlo gorilu zastřelit. Mnozí tvrdili, že Harambe se dítě nesnažil zranit, ale možná ho jen zmateně chránil před křičícím davem. Právě reakce okolí a stres mohly být klíčovým faktorem, který odlišil tento případ od těch předchozích.

Proč to dělají? Věda za zvířecím hrdinstvím

Vědci se snaží tyto činy vysvětlit několika teoriemi. Někdy jde o příbuzenský výběr, kdy zvířata chrání své příbuzné, aby zachovala společné geny. Jindy může fungovat reciprocita, tedy princip „dnes pomůžu já tobě, příště ty mně“, jako v případě kočky Charley, kterou její majitelka dříve sama zachránila. Nejsložitější k vysvětlení jsou ale případy nezištné pomoci cizímu druhu.

Ať už je to instinkt, inteligence, nebo emoce, jedna věc je jistá: pouto mezi člověkem a zvířetem může být silnější než strach a dokáže inspirovat k neuvěřitelným činům.

Zdroje: prozeny, novinky.cz, PETA, Live Science