Paradox ještěřího ocasu vyřešen

Při volbě mezi životem a končetinou mnoho zvířat končetinu ochotně obětuje. Schopnost „upustit přívěsky“ je známá jako autotomie nebo sebeamputace, píše portál The New York Times.

Ještěrky jsou nejznámějšími uživateli autotomie. Aby se vyhnuly predátorům, odhodí své ocasy. I když ztráta ocasu má své nevýhody, je to lepší, než být sněden.

V laboratoři zatahali ještěrkám prsty za ocasy a přiměli je k autotomii. Výsledný proces natočili rychlostí 3000 snímků za sekundu pomocí vysokorychlostní kamery.

V mikroskopickém měřítku mohli vidět, že každá zlomenina, kde se ocas oddělil od těla, byla poseta sloupy ve tvaru houby. Počítačové modelování rovin zlomeniny ocasu však odhalilo, že houbovité mikrostruktury byly zběhlé v uvolňování nahromaděné energie. Jedním z důvodů je, že jsou vyplněny nepatrnými mezerami, jako jsou malé póry a mezery mezi jednotlivými houbovými klobouky. Tyto dutiny absorbují energii z tahu a udržují ocas neporušený.

Vědci se domnívají, že pochopení procesu, který umožňuje ještěrkám shazovat ocasy, by mohlo mít využití pro připevnění protetiky, kožních štěpů nebo obvazů a může dokonce pomoci robotům zbavit se zlomených částí.

Zdroj: nytimes.com