Zvuky vesnice: Milovníky města nemusí při odpočinku vyrušit jen kohout

Z měst se každoročně stěhují stovky lidí na venkov. Láká je klid, bezpečí, blízkost přírody, čistší vzduch i představa, že život mimo město je zdravější a pomalejší. Realita venkova ale často překvapí – ne nepohodlím nebo technologickým zpožděním, jak by se mohlo zdát, ale něčím mnohem obyčejnějším: zvuky.

Kohout, který pravidelně vítá svítání. Krávy, které se ozývají z nedalekého statku. Traktor, který v šest ráno projíždí kolem s návěsem plným hnoje. Pes, který poctivě hlídá dvůr a štěká na každého, kdo kolem projde. To vše je běžná součást života na venkově.

Kdo dělá na venkově největší rámus?

Zvuky, které na českém venkově zaslechnete, většinou pocházejí od domácích a hospodářských zvířat. A každé z nich má svůj „hlas“.

• Kohout: Nejznámější venkovský hlasatel. Kokrhá obvykle při svítání, ale někteří kohouti se ozývají i v průběhu dne. Důvod? Komunikuje s hejnem, vymezuje si teritorium a upozorňuje na přítomnost cizích kohoutů.
• Krávy: Bučí často ve stáji i na pastvě. Nejčastěji tehdy, když jsou hladové, čekají na dojení, nebo reagují na pohyb ve svém okolí. U krav je bučení také způsobem, jak se dorozumívají mezi sebou nebo volají telata.
• Ovce a kozy: Bečení je výrazem nespokojenosti, radosti i výzvou k následování. Často bečí ve chvíli, kdy je pastevec odvede z výběhu, nebo když jsou odděleny od ostatních.
• Psi: Na venkově mají psi často funkci hlídačů. Hlídají dům, dvůr, zvířata i hospodářství. Štěkají na kolemjdoucí, jiná zvířata nebo jako reakci na pohyb v okolí. Je to přirozené a někdy i nutné.
• Koně: Nejsou tak hluční jako jiná zvířata, ale občas zaržání nebo dupot kopyt na statku uslyšíte.
• Drůbež: Slepice kdákají při snášení vajec nebo když jsou vyrušené. Husy a kachny se hlasitě ozývají, zejména když zpozorují pohyb.

Ticho venkova není absolutní

Představa božského klidu je romantická, ale nereálná. Ano, na venkově neuslyšíte sanitky, tramvaje ani hlučné sousedy z vedlejšího bytu. Ale slyšet tu budete jiný druh ruchu – živoucího, přirozeného, rytmického. Hluk tu nevychází z přetížení společnosti, ale z jejího fungování. Každý zvuk má svůj důvod.

Kohout nekokrhá proto, že vás chce rušit, ale protože tak komunikuje s ostatními zvířaty. Ovce bečí, protože se navzájem volají nebo si stěžují, že mají prázdné krmítko. Traktory jezdí brzy ráno nebo pozdě večer, protože zemědělci musí stihnout práci ve správný čas – ať už kvůli počasí nebo vegetační době.

Stížnosti, které míří mimo cíl

Obce často evidují stížnosti od nově přistěhovaných obyvatel, kteří žádají, aby zvířata byla tišší, stroje jezdily později a psi neštěkali. Jenže takové požadavky jsou v rozporu se samotnou podstatou venkovského života. Venkov není sterilní kulisa z katalogu developerské společnosti. Je to živý organismus.

Některé země na západ od nás už musely zakročit legislativně. Ve Francii byl například v roce 2021 přijat zákon na ochranu venkova – tedy zvuků, vůní a dalších vjemů, které jsou s životem mimo město neoddělitelně spjaté. Impulsem byly právě opakované stížnosti městských přistěhovalců, kteří se chtěli na venkově cítit jako v odhlučněném apartmánu.

Venkov se nemá přizpůsobit, má být pochopen

Pokud se stěhujete na venkov, je dobré si uvědomit, že nejde jen o změnu adresy – je to změna způsobu života. Můžete mít rychlý internet i moderní kuchyni, ale také budete poslouchat život kolem sebe – a to někdy i v pět ráno. A není na tom nic špatného.

Venkov není zaostalý. Jen je jiný. Funguje podle jiných rytmů a hodnot. Lidé si tu často pomáhají, zdraví se na ulici a vědí, kdo vedle nich bydlí. A společně s tím vším přichází i zvuková kulisa, která k venkovu patří stejně jako šumění stromů nebo bzukot včel.

Místo toho, abychom proti těmto zvukům bojovali, bychom je měli přijmout jako součást nového domova. Když se podíváte na věc jinýma očima, možná zjistíte, že to není hluk – je to život. A ten je na venkově slyšet možná víc než ve městě.

Zdroje: novinky.cz, idnes.cz