Fascinují vás chobotnice? Přinášíme vám zajímavá fakta o tomto stvoření
Chobotnice, tito bizarní hlavonožci, jako by ztělesňovali vše strašidelné a tajemné, co se týká moře. Představa jejich těl číhajících v temných hlubinách oceánů inspirovala různá monstra, od Krakena po karibskou Luscu.
Chobotnice jsou staré několik milionů let
Chobotnice jsou velmi staré. Nejstarší známá fosilie chobotnice patří zvířeti, které žilo před 296 miliony let, v období karbonu, píše web SmithsonianMag. Tento exemplář patří druhu jménem Pohlsepia a je vystaven ve Fieldově muzeu v Chicagu. Vědci si nejsou jisti, ale je možné, že i tyto chobotnice vypouštěli inkoust. Jinými slovy, dávno předtím, než se život na souši posunul za hranice mrňavých předdinosauřích plazů, si chobotnice už vytvořily svůj tvar na miliony let dopředu.
Chobotnice mají tři srdce
Chobotnice mají tři srdce. Dvě z nich pracují výhradně na převádění krve mimo žábry, zatímco třetí srdce zajišťuje krevní oběh pro orgány. Srdce s orgány ve skutečnosti přestává bít, když chobotnice plave, což vysvětluje zálibu tohoto druhu spíše v plazení než v plavání, které je vyčerpává.
Jsou to inteligentní tvorové
Aristoteles si myslel, že chobotnice jsou hloupé.
„Chobotnice je hloupý tvor, neboť se přiblíží k lidské ruce, je-li spuštěna do vody; je však úhledná a šetrná ve svých zvycích. To znamená, že si ve svém hnízdě ukládá zásoby a poté, co sežere vše, co je k jídlu, vyhazuje krunýře a schránky krabů a krunýřovců a kostry malých rybek,“ napsal filozof ve svých Dějinách zvířat, které napsal v roce 350 př. n. l..
Nicméně hlavonožci s velkým mozkem se dokážou orientovat v bludišti, řešit problémy a pamatovat si jejich řešení a pro zábavu rozebírat věci.
Chapadla, která dokáží myslet sama za sebe
Chapadla chobotnic mají vlastní rozum. Dvě třetiny neuronů chobotnice sídlí v jejích chapadlech, nikoliv v hlavě. Díky tomu mohou řešit problém, jak otevřít korýše, zatímco jejich tvor samotný je zaneprázdněn něčím jiným, například prohlídkou jeskyně, kde se dají najít další jedlé dobroty.
Živočich s modrou krví
Chobotnice mají modrou krev. Aby přežily v hlubokém oceánu, vyvinuly si chobotnice krev na bázi mědi místo železa, která se nazývá hemocyanin, který barví jejich krev na modro. Tento měďený základ je účinnější při přenosu kyslíku než hemoglobin, když je teplota vody velmi nízká a v okolí není mnoho kyslíku. Tento systém však také způsobuje, že jsou extrémně citlivé na změny kyselosti. Pokud pH okolní vody klesne příliš nízko, chobotnice nedokážou dopravit do oběhu dostatek kyslíku. Vědci se proto obávají, co se s těmito živočichy stane v důsledku okyselování oceánů způsobeného změnou klimatu.
Po páření umírají
Páření a rodičovství jsou pro chobotnice krátkou záležitostí, krátce poté umírají. Tento druh praktikuje vnější oplodnění. Několikanásobní samci buď vkládají své spermatofory přímo do trubicovitého trychtýře, který samice používá k dýchání, nebo jí sperma doslova podávají a ona je vždy přijímá jedním chapadlem. Poté samci putují pryč, aby zemřeli. Samice mohou naklást až 400 000 vajíček, která velice bedlivě střeží a pečují o ně. Samice upřednostňují mateřské povinnosti a přestávají přijímat potravu. Neumírají však hlady, ale naopak. Když se vajíčka vylíhnou, tělo samice se obrátí proti ní. V jejím těle dochází ke kaskádě buněčných sebevražd, které začínají v očních žlázách a pokračují tkáněmi a orgány až do smrti.
Zdroj: smithsonianmag.com
