Tanec hadů: Tradiční indické umění může mít i náboženský podtext
Je těžké rozhodnout, co je na tom podivnější. Že kobry opravdu reagují na hudbu, nebo že někdo napadne hrát hadovi na flétnu jako formu zábavy. Ať už patříte do tábora „to je fascinující“ nebo „chudák plaz“, jisté je jedno. Takzvaný hadí tanec je kulturní fenomén, který má v některých částech Indie a dalších jihoasijských zemích hluboké kořeny. A nejen to, často má i duchovní přesah, který nám Evropanům připadá trochu zvláštní.
Kalbelia – tančící lidé bez hadů v košíku
Když se řekne hadí tanec, mnohým naskočí obraz vousatého muže s turbanem, který sedí na bobku, hraje na pungi (ano, ta bambusová flétna s nafouklým břichem), a kobra se před ním vlní v rytmu hudby. Realita je však trochu jiná. Tedy, pokud si nevezmeme na paškál slavný radžastánský kmen Kalbelia. Ti sice hady chytali a znali každý jejich pohyb, ale dnes už tančí bez nich. Jejich hadí tanec je spíš připomínka starých časů než drezúra kobry.

Ženy Kalbelia se vlní s takovou elegancí, že by jim záviděla i Beyoncé. Těla v černých sukních posetých zrcátky rotují tak ladně, že se vám zatočí hlava dřív, než dopijete čaj. V roce 2010 byla jejich tradice zapsána na seznam UNESCO. Tady se tančí na počest hadů, ne s nimi.
Kobry jako bohové
Hadí tanec ale není jen folklór. V Indii, konkrétně v Karnátace, se uctívání hadů stává doslova náboženstvím. Kobra je zde považována za božstvo, ochránce rodiny a plodnosti.
Během festivalu Nag Panchami se kobrám nabízí mléko (ne, nepijí ho, ale gesto se cení), květiny a dokonce i se k nim pronáší mantry. Rituály jako Nagamandala propojují hadí symboliku se silou země a vesmíru. Něco mezi šamanismem, telenovelou a poezií v pohybu.
V některých vesnicích najdete hadí chrámy. Zatímco my stavíme nákupní centra, Indové mají svatostánky pro plazy.
A co na to hadi?
No, tady se věci trochu komplikují. Navzdory romantizaci tradic je nutné říct, že ne všechny praktiky s hady jsou dokonale mírumilovné. Například tradiční hadí kouzelníci často odstraňují hadům jedové zuby nebo jim dokonce zašívají tlamy, aby neublížili. Což je samozřejmě neetické, nehumánní a už i v Indii nelegální.
A mimochodem, hadi na hudbu nereagují. Nemají uši. Tančí podle pohybů flétny, ne tónů. Takže když si to zkusíte doma, kobra k vám vám nepřileze. Naštěstí.

Hadí lidé, kteří hadům rozumí
Na druhé straně máme lidi jako kmen Irula, kteří hady nechytají pro show, ale pro záchranu životů. Sbírají hadí jed pro výrobu protilátek a jejich práce je ceněna po celém světě. Tam, kde jiní tancují, Irula jedná. V tichosti, s respektem a znalostí, která se dědí po generace.
Těžko říct, jak to celé dopadne. Zatímco jedni se snaží zachovat kulturní dědictví a proměnit ho v tanec bez zvířat, druzí bojují s turistickým kýčem, který stále láká davy. Některé taneční školy adaptují hadí tanec do moderních choreografií. Méně kobry, víc výrazového tance. Výsledkem je, že kultura přežívá. A hadi taky.
Zdroj: Wikipedia, Science Direct, FSRN