Vidí kočky duchy? Pravděpodobně jde jen o pověru

Tuhle scénu zná snad každý majitel kočky. Váš společník, který ještě před chvílí klidně spal, náhle ztuhne. Uši se mu natočí jako citlivé radary a svůj pohled se upře na zdánlivě prázdný kout místnosti.

Sleduje něco, co je pro vaše smysly naprosto neviditelné, a v tichu domova se rozhostí mrazivá atmosféra. Co tam sakra vidí? Je svědkem paranormálního jevu?

Odkud pramení přesvědčení, že vnímají i signály z „onoho světa“?

Tato znepokojivá zkušenost po staletí živí víru, že kočky jsou jakýmsi kanálem do nadpřirozeného světa. Ačkoli je tato myšlenka lákavá, věda nabízí jiné vysvětlení. Kočky skutečně vnímají realitu, která je nám skryta, ale nejedná se o svět duchů.

Je to svět definovaný jejich mimořádnými smysly. „Duchové“, které vidí, jsou s největší pravděpodobností jevy světla, zvuku a pachu, na jejichž detekci naše smysly jednoduše nestačí.

Kočičí šestý smysl nás i po tisíciletích společného života fascinuje. Jejich jedinečné chování, které si naši předkové nedokázali vysvětlit, se stalo živnou půdou pro řadu legend.

Vzpomeňme si, že třeba ve starověkém Egyptě byly za své tajuplné chování a zářící oči uctívány jako božští prostředníci. Naopak ve středověké Evropě, posedlé strachem z ďábla, se stejné vlastnosti staly důkazem spojení s démony a kočky byly pronásledovány. V obou případech šlo o lidskou snahu vysvětlit si biologii, která se vymykala chápání.

Stojí za tím superschopnosti nebo šestý smysl?

Pravda o kočičím vnímání je mnohem pozoruhodnější než jakýkoli mýtus. Kočky žijí v jiné smyslové realitě, která je pro nás z velké části nedostupná. Klíčem k záhadě jejich chování jsou jejich smyslové superschopnosti.

Představte si jejich zrak. Vidí v šeru šestkrát až osmkrát lépe než my, a to díky speciální reflexní vrstvě za sítnicí, která způsobuje onen charakteristický svit očí. To jim umožňuje reagovat na nepatrné stíny v místnosti, která se nám zdá téměř tmavá. Tím nejúžasnějším poznatkem je ale jejich schopnost vidět ultrafialové (UV) světlo.

Zatímco pro nás je zeď prostě jen bílá, kočka na ní může vidět fascinující vzory, které zanechaly čisticí prostředky nebo různé biologické stopy, jež v UV spektru září. Její zírání do „prázdna“ tak může být ve skutečnosti sledováním komplexního a živého obrazce.

Stejně tak pro kočku není žádná místnost nikdy skutečně tichá. Její sluch dosahuje hluboko do ultrazvukové oblasti, což jí umožňuje slyšet vysokofrekvenční pískot hlodavců ve zdech nebo bzučení elektroniky, které je pro nás naprostým tichem. Díky neuvěřitelně pohyblivým uším navíc dokáže zdroj tohoto zvuku lokalizovat s milimetrovou přesností.

Jejich svět je dále obohacen informacemi, které my vůbec nevnímáme. Vousky kočky nejsou jen ozdobou; jsou to vysoce citlivé senzory, které detekují i ty nejmenší změny v proudění vzduchu nebo tlaku. Mohou tak reagovat na nepatrný průvan nebo na změnu barometrického tlaku před bouří, což pro nás může vypadat jako reakce na neviditelnou „přítomnost“.

Jejich čich je pak čtrnáctkrát citlivější než náš. Kočka, která náhle větří a zkoumá zdánlivě prázdné místo, možná jen analyzuje pachového „ducha“ myši, která tudy proběhla před několika hodinami.

Tak proč chceme věřit na duchy?

Když je zřejmé, že chování koček má biologický základ, proč jsme tak náchylní věřit v nadpřirozeno? Odpověď se neskrývá v kočičí, ale v naší vlastní psychologii. Máme tendenci zvířatům připisovat lidské vlastnosti a emoce. Děláme to, protože toužíme po hlubším spojení. Víra, že vás kočka chrání před zlým duchem, je citově uspokojivější než myšlenka, že slyšela myš ve zdi.

Je tady zřejmé, že vlastně neexistuje žádný důkaz, že by kočky viděly duchy. Místo zklamání bychom však měli cítit úžas. Věda je v tomto případě mnohem působivější. Náš domov a lásku sdílíme s přítelem, který se orientuje ve světě ultrazvukových vln, vnímá pro nás neviditelné světlo a cítí nepatrné změny v tlaku vzduchu.

Zdroje: wikihow, cats, psychologytoday, AZ Animals