Sexuální kanibalismus: svého protějška nežerou jen kudlanky, ale také někteří pavouci
Na světě existují románky, které se ani nestihnou rozvinout, protože končí v břiše jedné ze zúčastněných. Řeč je o sexuálním kanibalismu – kuriózním, leč překvapivě rozšířeném jevu, kdy samička po (nebo klidně ještě před) pářením spořádá svého partnera. Z pohledu lidské morálky to zní drsně, v ekosystému však může jít o docela pragmatický tah.
Proč samička volí k obědu zrovna samce, který jí právě předal genetickou výbavu? A co na to on – brání se, nebo naopak s posvátným klidem padá do chřtánu, jen aby jeho potomci měli větší šanci?
Co je sexuální kanibalismus
V odborném slovníku jde o situaci, kdy jeden z partnerů (téměř vždy samička) sežere druhého před, během či krátce po kopulaci. Fenomén se objevuje hlavně mezi bezobratlými – u pavouků, kudlanek, některých korýšů či plžů – a vzácněji i u obratlovců, třeba u anakond. Klíčovou roli mívá výrazný pohlavní dimorfismus: samičky bývají mohutnější a samec tak představuje snadno dostupnou svačinku.
Proč to samičky dělají
Biologové přišli s několika vysvětleními. Favoritem je takzvaná nutriční injekce. Samec se promění v koktejl bílkovin a tuků právě ve chvíli, kdy samička potřebuje nejvíc energie na tvorbu vajíček, což prokazatelně zvyšuje počet a kvalitu snůšky – ukázal to třeba experiment s pavoukem Dolomedes triton, kde samice požívající samce, vychovávaly životaschopnější potomstvo. Další teorie zvaná „mate choice” hovoří o výběru nápadníka: slabší či dotěrní jedinci mizí v žaludku, zatímco statnější mají šanci projít do dalšího kola balení – kanibalismus se tak mění v ostré síto kvality.
Slavné kudlančí popravy
Obrázek kudlanky s useklou hlavou nápadníka zlidověl. U čínské kudlanky dochází k kanibalismu až v polovině všech páření. Terénní studie dokonce zjistily, že v sezoně může samec tvořit i dvě třetiny jídelníčku samic. Výzkum z Austrálie navíc naznačil, že samci padlí „za vlast“ paradoxně zvýší vlastní evoluční úspěch: sežrané samecké tkáně se přetaví ve větší počet vajíček, takže geny oběti se šíří ještě efektivněji. Zkrátka – někdy se samcům vyplatí skončit jako proteinový balíček, než riskovat, že je odloví úplně cizí predátor.
Vdovy, které opravdu ovdoví
Nejproslulejšími „černými vdovami“ jsou pavouci rodu Latrodectus. U australského druhu končí samčí život v kusadlech partnerky asi v 65 % případů. Samec přitom mnohdy spolupracuje: během kopulace se převalí na samičí zuby a nechá se pozřít, čímž prodlouží pohlavní akt a zajistí, že jeho spermie zaplní obě spermotéky samice. Druhá šance na rande by byla stejně mizivá, a tak jde o odvážnou, ale logickou jednorázovou investici.
Dárek na rozloučenou: temná rybářka
Severoamerický pavouk Dolomedes tenebrosus posunul celý koncept o krok dál. Samec po oplození zkolabuje a během pár minut zemře – samička ho pak v poklidu zkonzumuje. Studie z roku 2016 ukázala, že tam, kde samice snědla svého partnera, měla téměř dvojnásobný počet mláďat a ta navíc vyrostla rychleji a do větší velikosti. Už je tedy jasné, proč se smrt samce v genovém pokeru pořád vyplácí.
Hadí objetí a jiné výjimky
U obratlovců je sexuální kanibalismus spíš raritou, přesto se objevují drsné záběry z Amazonie: mohutná zelená anakonda se stáčí kolem samčího ctitele a po páření ho nejprve udusí, pak spořádá. Extrémní rozdíl ve velikosti, kdy samice mívají i trojnásobek hmotnosti nápadníka, dělá z vyčerpaného „ženicha“ snadnou kořist.
Když samec bojuje o život
Ne každý potenciální oběd se smíří s osudem. Samci černých vdov si vyvinuli chytrý trik: pokud narazí na nedospělou samici s neotevřenými pohlavními otvory, mohou se s ní spářit a uniknout bez ztráty vlastní hlavy. Ještě kurióznější je čerstvý objev u chobotnice pruhované. Samec při milostném tanci kousne partnerku do aorty, vpustí jí dávku tetrodotoxinu, na hodinu ji ochromí a v klidu uplave dřív, než se samička vzpamatuje a stihne si ho připsat na jídelní lístek.
Co z toho vyplývá
Sexuální kanibalismus nevznikl proto, aby děsil čtenáře hororů, ale jako jedna z nepřeberných evolučních strategií. Někdy jde o rychlý přísun kalorií, jindy o pojistku proti nevěrníkům či o bizarní formu otcovské péče. V každém případě připomíná, že i ve světě, kde se city neměří, bývá láska opravdu na život – a na smrt.
Zdroje: wikipedia.org, phys.org, australiangeographic.com, nationalgeographic.com, theguardian.com, news.unl.edu, iflscience.com, Youtube
