Nebezpečné námluvy: Když někteří pavouci nezaujmou samičku svým tancem, riskují, že je za trest sežere

V přírodě existuje místo, kde každé špatné taneční číslo může znamenat smrt. Samečci některých pavouků musí svou partnerku zaujmout tancem – a pokud se jí nelíbí, místo milostné noci přijde rychlý konec. Vítejte v pavoučím světě námluv, kde se balet mísí s kanibalismem.

Malí krasavci s velkým problémem

Kdybyste je potkali ve volné přírodě, nejspíš si jich ani nevšimnete. Paví pavouci jsou malincí – obvykle kolem pěti milimetrů – ale co jim chybí na velikosti, to dohánějí barvami a sebevědomím. Samci tohoto druhu mají na zadečku pestré „pláště“, které při námluvách roztahují jako vějíře. Společně s nimi předvádějí celou škálu pohybů – kývají se, zvedají nohy, chvějí se a někdy i vydávají drobné vibrace, které samička vnímá přes podklad.

Zní to jako představení? V podstatě ano. Jenže místo potlesku na konci čeká buď páření, nebo smrt.

Partner, nebo večeře?

Všechno to působí trochu jako přírodní verze StarDance. Rozdíl je v tom, že v pavoučím světě neexistuje porota s cedulkou „10“. Pokud samec nezaujme, samička často neváhá a prostě ho zabije. Zní to drsně? Je. Ale v živočišné říši se nehraje na city.

Samičky bývají větší, silnější a rozhodně nejsou romanticky naladěné. Mají hlad, chtějí kvalitní geny pro potomstvo – a pokud jim samec připadá slabý, neoriginální nebo zkrátka nudný, nemají důvod se s ním párat. Doslova.

Není to ale tak, že by samice vraždily náhodně. Často samečka jen sledují, čekají, jaké triky vytáhne. Pokud tanec působí nesměle nebo je technicky slabý, v samičce se něco zlomí a přepne z módu „hledám partnera“ do módu „mám chuť na svačinu“.

Evoluce jako choreograf

Proč si to samečci vůbec nechávají líbit? Proč tančí, když vědí, že je to může stát život? Odpověď je prostá – nemají na výběr. Evoluce je k tomu dotlačila. Když chcete předat svoje geny dál, musíte riskovat. A v tomto případě to znamená stát se umělcem na život a na smrt.

Vědci se dlouho divili, proč pavouci tančí tak složitě, když by jim možná stačilo být jen větší nebo silnější. Jenže samičky si prostě potrpí na vizuální a vibrační show. A tak se u některých druhů vyvinul celý repertoár pohybů – od jemného třesu tělem přes rytmické dupání až po složité pohyby končetin v několika směrech.

Každý pohyb má svůj význam. Něco jako když se v baletu mění gesta podle nálady hudby. Jenže tady nejde o estetiku – jde o přežití.

Pavouk není romantik, ale ví, co dělá

Možná si teď říkáte, že pavoučí romantika vypadá spíš jako horor. Ale je v tom i něco obdivuhodného. Tak malý tvor dokáže vyvinout tak složité a riskantní chování jen proto, aby měl šanci zplodit potomky. A přitom ví, že pokud neuspěje, přijde konec.

Některé druhy pavouků přesto přežijí i po neúspěchu. Podaří se jim včas utéct nebo samičku zmást. Ale většina se takové druhé šance nedočká. V jejich světě se druhá kola netančí.

Malý svět, velké drama

Paví pavouci nejsou jediní, kdo tančí. I jiné druhy skákavých pavouků mají své námluvní rituály, i když třeba ne tak barevné. Co je ale spojuje, je ta tenká hranice mezi úspěchem a katastrofou.

A možná právě proto nás tenhle přírodní příběh tolik fascinuje. Protože ukazuje, že i v těch nejmenších a nejpřehlíženějších tvorech se skrývá obrovský boj o lásku, život a pokračování rodu. Akorát s jinými pravidly, než na jaké jsme zvyklí.

Zdroj: zoom.iprima.cz, stoplusjednicka.cz, youtube