8 velmi krásně zbarvených hadů. Najdete mezi nimi hada mořského, duhového nebo bez šupin
Zbarvení hadů je uzpůsobeno k prostředí, kde žijí, aby je chránilo před predátory a pomáhalo jim při lovu. Avšak i přesto, že by se mohlo zdát, že budou mít jen odstíny zelené a hnědé, najdeme u nich mnoho rozmanitých barev a vzorů. Jelikož existuje přes tři tisíce druhů hadů, najde se opravdu hodně těch, kteří by stáli za řeč, ale pojďme se podívat alespoň na některé z nich.
Bičovka stromová (Ahaetulla prasina)
Má velmi zajímavý geometrický vzor. Když se cítí ohrožena, roztáhne své tělo a odhalí černou a bílou barvu mezi svými jasně zelenými šupinami. Když je uvolněná, má velmi štíhlé a téměř fluoreskující zelené tělo. Jejím dalším typickým znakem je protáhlá hlava se špičatým až zobákovitým zakončením.
Vyskytují se v různých biotopech, od suchých i vlhkých lesů přes plantáže až po městské zahrady, v celé jihovýchodní Asii. Zdržují se převážně na stromech a pohybují se mezi větvemi rychle a plynule. Nejaktivnější jsou ve dne, a i když mají jed, tak člověku neublíží.
Krajta zelená (Morelia viridis)
Zářivě zelené zbarvení jí pomáhá splynout s prostředím tropických deštných pralesů na Nové Guineji, v Indonésii a na australském poloostrově Cape York. Má ráda hustou vegetaci a vysokou vlhkost vzduchu. Přes den tráví většinu času na stromech a v noci sestupuje na zem.
Dorůstají do délky kolem 150 cm a nejsou jedovatí. Svůj ocas používají ke šplhání po stromech a pomáhá jim také při lovu. Mají tendenci se svinovat a odpočívat na větvích stromů. Často nechávají svůj ocase viset jako návnadu pro kolemjdoucí kořist, což jsou obvykle malí savci a plazi. Mladé krajty mohou být prvních šest měsíců až jeden rok jasně žluté, zářivě červené nebo dokonce tmavě hnědé a na rozdíl od dospělců jsou aktivnější ve dne.
Užovka proužkovaná sanfranciská (Thamnophis sirtalis tetrataenia)
Vyskytuje se ve státě Kalifornie a je považována za ohrožený druh a také za nejkrásnějšího hada Severní Ameriky. Zdržuje se především v blízkosti vody a předpokládá se, že její červený jazyk s černými špičkami láká ryby a její nejoblíbenější kořist kalifornskou žábu červenonohou. Její zbarvení je tmavě oranžové, tyrkysové, černé a tmavě korálové. Může dorůst délky okolo metru a pro člověka je neškodná.
Křovinář ostnitý (Bothriechis schlegelii)
Křovinář je velmi jedovatý a zároveň krásný. Najdeme ho v různých barevných variantách, včetně jasně žluté, růžové, zelené a hnědé. Je poměrně malý, ale mohutný, dorůstá do cca 50 až 75 cm. Jeho hlava je široká a trojúhelníkového tvaru. Často se vyskytuje na banánovnících, kde snadno splyne. Jeho kýlnaté šupiny jsou na dotek obzvlášť drsné, ale předpokládá se, že ho tato adaptace chrání před větvemi, po kterých šplhá při lovu potravy.
Žije v lesích a v porostech u vodních toků v celé Americe na severu až po Mexiko a na jihu až po Kolumbii. Mají rádi vlhké a mokré lesy v nižších až středních polohách a rádi se zdržují v blízkosti vody. Loví drobné savce, jako jsou myši a vačice, a také netopýry, ptáky, žáby a ještěrky.
Vlnožil užovkový (Laticauda colubrina)
Vyskytuje se v tropických vodách kolem východní části Indického a západní části Tichého oceánu a rád se zdržuje na korálových útesech a skalnatých pobřežích.
Je to obojživelný druh, který pije sladkou vodu a klade vejce na souši. Ale loví v oceánu, kde dokáže zadržet dech na dlouho dobu. Má chlopně a ocas podobný pádlu, které mu umožňují plavat a lovit ve vodě. Kořist paralyzuje jedem a spolkne ji celou. Poté se vrátí na souš a několik týdnů tráví potravu.
Hroznýšovec duhový (Epicrates cenchria)
Tento druh má převážně hnědou nebo červenohnědou barvu, ale nejvíce vyniká opalizujícím leskem svých šupin. Tento nápadný rys je nejvýraznější po svlékání. Mohou být dlouzí od 120 do 180 cm, mají černé pruhy na temeni hlavy a černé kruhy na hřbetě.
Žijí v nižších polohách Střední Ameriky, obývají deštné pralesy a vlhké lesy, ale také savany. Vyskytují se v povodí Amazonky, na pobřeží Guyany, Francouzské Guyany, jižní Venezuely a Surinamu. Stejně jako ostatní hroznýši nejsou jedovatí, k usmrcení kořisti používají škrcení.
Achalinus formosanus
Dalším druhem hada, který se třpytí duhovými barvami, je tato užovka, jejíž celé české jméno se mi nepodařilo dohledat. Vyskytuje se na Tchaj-wanu a jižních ostrovech Japonska. Má malou hlavu a černé oči připomínající korálky. Nejčastější zbarvení dospělých jedinců je olivové, šedohnědé nebo černé. Jsou to noční tvorové, loví žížaly, slimáky a žáby. Jsou poměrně malého vzrůstu, nepřesahují metr a nejsou jedovatí.
Mladí hadi s lichou šupinou jsou obvykle černí. Na světle celé tělo vypadá jako duhové. Hadi s lichými šupinami, kterých je známo 23 druhů, se tak nazývají proto, že jejich šupiny leží naplocho, místo aby se překrývaly.
Užovka červená (Pantherophis guttatus)
Má zbarvení od oranžové po hnědožlutou, v závislosti na stáří a místě výskytu. Mezi další poznávací znaky patří střídavé černé a bílé vzory na spodní straně. Má učenlivou a mírnou povahu a není jedovatá, díky čemuž je oblíbená jako domácí mazlíček.
Zajímavou její variantou je užovka, které nemá po těle šupiny. Absence šupin je přirozenou genetickou mutací, která byla pozorována ve volné přírodě. I ony ale mají obvykle břišní šupiny, které jim pomáhají při pohybu v různém terénu, jinak by se nemohly pohybovat.
Jejich oči se zdají být větší, protože kolem nich nemají šupiny, jsou tedy více vystouplé. Také svlékají kůži, i když v jediném kuse ve tvaru trubice. Jejich kůže je velice hladká a na dotek může připomínat lidskou pokožku.
Zdroj: Treehuger, BioLib, BioLib, BioLib, BioLib, BioLib, BioLib, BioLib