Daň za kravské mléko? Mláďata bývají často oddělována od svých matek

Sklenice studeného mléka na stole působí nevinně. Málokdo si ale při jejím pití uvědomí, co všechno za tímto každodenním produktem stojí. V běžné mléčné produkci se s narozením telete téměř okamžitě počítá jen jako s vedlejším produktem. A to doslova. Většina telat je totiž od matky oddělena do několika hodin po porodu. 

Mléko bez mláděte

Krávy, stejně jako všichni ostatní savci, produkují mléko, aby mohly nakrmit své mládě. V mlékárenské praxi je ale situace jiná. Jakmile kráva porodí, její tele je často už během prvního dne odděleno. Proč? Aby veškeré mléko, které její tělo produkuje, mohlo být využito pro lidskou spotřebu. Z ekonomického hlediska dává tento krok smysl – telata dostanou náhražku, zatímco mléko míří do regálů obchodů.

Z pohledu etiky a zvířecí pohody už je ale situace mnohem složitější. Matka a mládě si instinktivně vytvářejí silné pouto. Jejich náhlé rozdělení je traumatické pro oba – u krav byly zaznamenány projevy stresu, bučení po teleti i snížený apetit. U telat pak přichází šok, izolace, a někdy i zdravotní komplikace.

Mléčná mašinérie a etika

Když si uvědomíme, že kráva musí být znovu a znovu oplodňována, aby mléko vůbec produkovala, a že většina jejích telat – především samci – je brzy po narození utracena nebo prodána na maso, začíná být otázka mléka složitější, než se zdá.

Tohle není přehnaná kritika nebo výplod radikálního aktivismu. Jde o běžnou praxi, kterou potvrzují sami farmáři i veterináři. Realita velkochovů je taková, že zvíře je produkční jednotkou. Otázka zní – můžeme to dělat jinak?

Etické mléko: hezká myšlenka s těžkou praxí

V posledních letech se objevuje koncept tzv. etického mléka. Telata zůstávají u matek déle – někdy několik týdnů, jinde i měsíců. Takový model praktikuje třeba skotský farmář David Finlay, který krávy a telata nechává spolu, a mléko pro prodej sbírá až po několika týdnech. Výsledek? Šťastnější zvířata, menší úmrtnost mláďat – ale také výrazně nižší produkce a vyšší náklady.

To, co spotřebitel nevidí, je, že každé „etické“ litry mléka znamenají stovky litrů, které zůstanou teleti. A to se promítá do ceny – takové mléko může stát i dvakrát až třikrát víc než běžné. Navíc, některé studie upozorňují, že pozdější oddělení může být pro tele ještě stresovější než to brzké, protože mezi matkou a mládětem už vzniklo silnější pouto.

Mléko bez porážky? Zní to hezky, ale…

Dalším alternativním směrem je tzv. mléko bez porážky. V praxi to znamená, že krávy nejsou posílány na jatka a telata (včetně býků) nejsou zabíjena. Tento koncept, známý například z projektu Ahimsa Milk, ale naráží na jiné limity – ekonomické, ekologické i provozní. Bez porážek a s doživotním „zachováním“ všech zvířat by bylo potřeba mnohem více půdy, krmiva i peněz. Navíc, ani tady se nevyhnete oddělení telat – děje se, jen později.

Nabízí se tedy otázka: kde je skutečná hranice etičnosti? A existuje vůbec?

Cesty k šetrnějším řešením

Přesto existují cesty, jak celý proces alespoň trochu „polidštit“:

• Delší kontakt mezi krávou a teletem. Některé farmy umožňují, aby spolu zůstali alespoň prvních pár dní či týdnů.

• Kojící model. Kráva kojí své tele, zatímco zbylé mléko je určeno pro lidi. Produkce je sice nižší, ale pohoda zvířat vyšší.

• Transparentní značení. Podobně jako u vajec dnes spotřebitelé dokážou číst mezi řádky a preferují chovy s přístupem na pastvu nebo bio podmínky. Mléko by mohlo projít podobným vývojem.

• Podpora malých farem. Místo levného mléka z anonymního řetězce raději podpořit místní producenty, kteří kladou důraz na pohodu zvířat a otevřenou komunikaci.

Na čem opravdu záleží

Téma mléka a telat se netýká jen farmaření. Týká se nás všech, kteří si mléčné výrobky kupujeme. Není třeba vinit se za každé cappuccino, ale možná bychom si měli častěji položit otázku: odkud to mléko pochází?

A pokud si příště u regálu všimnete dražší lahve s označením „etické mléko“, možná už budete vědět, co za tím stojí. Nejen litry a litry bílého tekutého zlata, ale taky matka a mládě, kterým nebylo dovoleno zůstat spolu.

Zdroj: cnn.iprima.cz, cruelty.farm.cz, Research Gate, PETA