Historie českého teriéra: Český šlechtitel s odhodláním vytrval, aby vytvořil svou vizi nového loveckého plemene
Jedno staré české přísloví říká: „Jaký pán, takový pes.“ A neplatí to pro nikoho lépe než pro Františka Horáka, šlechtitele českého teriéra. S „teriérským“ odhodláním vytrval, aby vytvořil svou vizi nového loveckého plemene, českého teriéra – snad jediného plemene bez mezer v plemenné knize.
Český teriér je dnes rozšířen ve více než 20 zemích mimo Českou republiku. Český fousek neboli český drátosrstý ohař je nejstarším rozpoznatelným typem. Karel IV. choval ve 14. století velký chov těchto psů. První kynologická organizace a plemenná kniha – Ústřední spolek pro ochranu honičů a loveckých psů – vznikla v roce 1883 za účelem ochrany loveckých psů a následné kynologické skupiny ji následovaly. Pro mladého Františka Horáka byli lov a psi nerozlučnou součástí života.
Po skončení první světové války začal devítiletý František pod dohledem rodičů vlastnit a chovat psy. Byl to počátek jeho celoživotní fascinace psími vlastnostmi a lovem se psy v šumavských lesích. V meziválečném období Horák dospěl k přesvědčení, že funkce psa by měla být prvořadá, a za název své chovatelské stanice si zvolil Lovu Zdar.
Na začátku druhé světové války měl Horák skotské teriéry a sealyhamského teriéra, dvě plemena proslulá houževnatostí a loveckými schopnostmi, ale stěžoval si na absenci českého teriéra, který by byl vhodnější pro lov králíků, bažantů, kachen, lišek, jezevců. Horák měl rád vlastnosti obou svých teriérských plemen a věřil, že selektivním chovem může vzniknout pes ideální pro lov a společnost. Jeho plánovaný pokusný chov musel být ve válečných letech odložen, ale věrni jménu své chovatelské stanice jeho teriéři chytali zvěř v lesích východně od Prahy a pomáhali živit rodinu i sebe. Více než kdy jindy se Horák rozhodl vytvořit svého dokonalého loveckého teriéra a uznat jej jako národní plemeno.
Horákova vize byla taková, že pes by měl být chytrý, přátelský a o něco kratší a užší, aby se snáze vešel do nor. Temperament byl také klíčový, měl být při lovu agresivní a zároveň přátelský k lidem.
U rodinného psa by péče a úprava měla být jednoduchá a Horák se rozhodl, že ocas bude ponechán nekupírovaný a hedvábná srst se zastřihne pouze strojkem, nikoli únavně ručně. Ve skutečnosti je precizní zastřižení určeno k předvedení jejich osvalení a zároveň ponechání dlouhých vlasů kolem obličeje a podtržení jako určitá ochrana proti kousání. Stojí za zmínku, že funkce a vzhled srsti jsou natolik důležité, že způsob stříhání je specifikován ve standardu AKC, aby se zabránilo přeměně vzhledu psa příliš horlivými střihači.
Horák odchoval svůj první vrh Českého teriéra v roce 1949 a jedno štěně se dožilo dospělosti. Neohroženě vydržel, dokud jeho milované plemeno nebylo v roce 1963 konečně uznáno FCI. Bylo to první národní české plemeno. O tohoto nového teriéra byl velký zájem a Horák si začal dopisovat s chovateli z celého světa. V roce 2011 plemeno získalo uznání American Kennel Club.
Zdroj: American Kennel Club