Komunikaci pomocí elektrických signálů používají například některé druhy ryb
V hlubinách řek a jezer panuje jiný druh rozhovoru, než na jaký jsme zvyklí. Některé vodní druhy mezi sebou komunikují pomocí elektrických signálů, které lidské smysly vůbec nezachytí. Co pro nás zůstává neviditelné, pro ně představuje přirozený způsob dorozumění.
V temných a zakalených vodách, kde je světlo k ničemu a zvuk se ztrácí dřív, než dorazí k cíli, si příroda musela poradit jinak. Některé druhy ryb si vypěstovaly schopnost vnímat jemné elektrické pole. Ne kvůli efektu, ale z nutnosti. Díky tomu se dokážou vyhnout překážkám, najít něco k snědku nebo vnímat blízkost jiného tvora.
Tahle schopnost není úplně vzácná. Zvlášť běžná je u ryb z tropických řek v Jižní Americe a Africe. Třeba gymnotidní druhy nebo mormyrovití. Tyhle ryby si elektřinu nešetří na výstrahu. Používají ji jako jazyk. Každý druh má svůj vlastní rytmus a intenzitu. Někdy krátké pulzy, jindy pravidelné vlnění. Díky tomu si nepřekážejí. Každý mluví trochu jinak, ale dost srozumitelně na to, aby se ostatní vyznali.
Rychlé zprávy pod hladinou
Elektrické signály neslouží jen k orientaci v prostoru. Mnohé druhy je využívají i při sociálním kontaktu. Rybám pomáhají poznat, zda se k nim blíží příslušník stejného druhu, nebo zda se jedná o vetřelce. Signály také odhalují pohlaví a někdy dokonce naznačují stav jedince. Pokud je ryba ve stresu nebo vyplašená, její elektrické impulzy se mohou změnit, což ostatní vnímají jako varování.
V období rozmnožování bývají výboje výraznější. Frekvence a rytmus se mění, čímž ryby dávají najevo připravenost ke spáření. Samci a samice si tímto způsobem doslova vyměňují signály sympatie. Vzniká tichý dialog, který ale neunikne pozornosti jiných ryb stejného druhu.
Když elektřina slouží i k obraně
Vedle slabých signálů sloužících ke komunikaci existují i ryby, které dokážou vytvořit výboje mnohem silnější. Elektrický úhoř je známý tím, že zvládne vyvinout napětí, které omráčí kořist nebo odradí predátora. Tato schopnost není pouze zbraní, úhoř ji využívá také při vyhledávání potravy. Při každém pulzu dostává zpětnou informaci o tom, co se kolem něj nachází. Tímto způsobem doslova mapuje okolí bez potřeby zraku.
Podobně funguje i elektrický sumec. Jeho výboje jsou méně známé, ale v přírodě mají stejně důležitou funkci. I on dokáže využít elektřinu k útoku nebo k obrannému varování. Všechny tyto dovednosti mají svůj evoluční smysl. V místech, kde světlo nedosáhne a voda přináší omezené možnosti vnímání, je elektrické pole jednou z mála jistot.
O čem se pod vodou mlčí
Zatímco my jsme obklopeni hlukem ze všech stran, pod vodou si ryby vyměňují informace potichu a bez okázalosti. Vědci se je snaží zachytit pomocí speciálních přístrojů, které jsou dost citlivé, aby zaznamenaly i ty nejmenší impulzy. Díky tomu vidí, jak se chování ryb mění podle situace, prostředí i přítomnosti ostatních. Ukazuje se, že tahle forma dorozumívání je mnohem složitější, než se zdálo.
Poznatky z těchto výzkumů inspirují nejen biology. Inženýři navrhují technologie, které napodobují orientaci ryb pomocí elektrických polí. Vznikají například podvodní senzory, které dokážou detekovat předměty v kalné vodě nebo se pohybovat bez GPS signálu. Příroda se tak znovu ukazuje jako největší inovátor.
Pod hladinou beze slov
Elektrická komunikace v podání ryb působí jako tajemný svět, o kterém jsme dlouho nevěděli téměř nic. Je to tichý jazyk, který funguje přesně, efektivně a nenápadně. Ryby si předávají zprávy o svém stavu, prostoru i záměrech bez jakéhokoliv zvuku. Co pro nás zůstává neviditelné, pro ně znamená životní nezbytnost.
Tento způsob dorozumívání ukazuje, jak neuvěřitelně bohatá a promyšlená je příroda. Její řeč není vždy slyšet, ale to jí neubírá na významu. Jen jí musíme být ochotni naslouchat jinak, než jsme zvyklí.
Zdroje: National Geographic, Wikipedie
