Leskoptev nádherná je krásný, a zároveň drzý pták, který se nebojí ukrást jídlo turistům, ani přivlastnit si cizí hnízdo
O špačkovi slyšel snad každý, ale už jste někdy zaslechli o jeho krásně vybarveném příbuzném? Tenhle africký pták má i další zajímavé barevné varianty a vidět ho můžete krom jeho domoviny i v zoologických zahradách.
Leskoptev nádherná (Lamprotornis superbus) patří do čeledi špačkovití (Sturnidae) a systematicky obývá Somálsko, Etiopii, Keňu, Ugandu, Tanzanii a jihovýchodní část súdánské Džuby. Je typickým obyvatelem travnatých savan s houštinami akácií a trnitými keři. Ale také miluje kultivované zóny jako jsou zahrady, parky a menší sady. Základními znaky jejího biotopu jsou suché oblasti do maximální výšky 2000 m n. m.. Nemá v oblibě husté lesy ani vlhké a bažinaté oblasti.
Je to hmyzožravec, ale nepohrdne ani semeny a plody a také zbytky lidské stravy. Jak už bylo zmíněno, nevadí jí ani návštěvy města, kde nemá problém připojit se třeba k pikniku v parku a něco si ulovit z vašeho talíře. Nebo se prochází v blízkosti lidí a to klidně i pod stolem na terase restaurace.
Tito ptáci jsou většinu dne velmi hluční a to nejen při zpěvu, ale i při letu. Díky zvláštnímu tvaru peří, které při mávání křídel vydávají hluk, který je slyšet i z velké dálky. Mají velikost našeho kosa černého(Turdus merula), rozpětí křídel téměř 30 cm, délku asi 20 cm a hmotnost asi 60-80 g.
Hlavu má celou černou s výraznýma bílýma očima. Hrdlo, ramena, křídla a ocas jsou jasně kovově modré, jakmile na ně dopadnou světelné paprsky, odrážejí různé barevné odstíny. Takže se peří může zdát azurově modré, zelenomodré nebo až černé. Na křídlech má několik černých skvrn tvořících dvě linie. Hruď a břicho jsou rezavě červené a od hrdla je odděluje dobře patrný bílý pruh. Spodní část ocasu je bílá, nohy a zobák jsou černomodré.
Občas se zaměňuje s dalšími dvěma druhy, s nimiž sdílí část teritoria a to s leskoptví Hildebrandtovou (Lamprotornis hildebrandti), která se vyznačuje načervenalýma očima, absencí bílého pruhu a o něco světlejší hrudí. A s leskoptví východoafrickou (Lamprotornis shelleyi), ta má pro změnu oranžové oči, také nemá pruh na hrudi a černé skvrny na křídlech.
Leskoptev je obvykle monogamní, ale samice se někdy páří s různými samci, což posiluje genetickou variabilitu skupiny. A také při stavbě hnízda a výchově potomstva se podílejí další pomocníci.
Hnízdo si staví na nejrůznějších místech, obvykle využívá díry ve starých stromech, na nízkých trnitých keřích, převislých větvích vysokých akácií a dokonce i na skalních stěnách. Často vykrádá cizí hnízda a vyhazuje jejich obsah včetně vajec. Pokud se rozhodnou stavět ve štěrbinách, nosí dovnitř suchou trávu a peří. Když je hnízdo umístěno na stromech, nejprve si postaví základ z větviček s bočním vchodem a uvnitř se přikryje měkčím materiálem. Na stejném stromě jsou obvykle umístěna hnízda dalších členů skupiny i jiných druhů leskoptví s nimiž dobře vycházejí.
Snáší 3 až 5 vajíček velmi výrazné bleděmodré barvy s načervenalými čarami. Mláďata zůstávají v hnízdě asi tři týdny, ale po prvním vzletu zůstávají s rodiči v kontaktu ještě mnoho dalších dní. Po skončení hnízdění se shromažďují ve velmi početných skupinách, které někdy tvoří tisícihlavá hejna, jež se spojují k přenocování na obvyklých místech.
Další zajímavé leskoptve jsou například smaragdová (Lamprotornis iris), která je zelená s fialovými detaily, dále skvostná (L. splendidus) ve fialovo modrých kovových tonech a nebo zlatoprsá (L. regius) s jasně žlutým břichem.
Zdroj: Monaco nature encyclopedia, BioLib, BioLib