Monogamie je běžná jen u méně než 5 % savců, zatímco nejčastější je u ptáků
Monogamie je v přírodě spíš vzácnost než běžná věc. U savců ji najdeme jen u hrstky druhů – méně než u pěti procent. U ptáků je věrnost trochu běžnější než u savců, ale ani u nich se nejedná o pravidlo. Když se řekne „divoká příroda“, spoustě lidí se vybaví samci, kteří přelétají od jedné samice ke druhé, zatímco ty se starají o mláďata samy a bez pomoci. Jenže některá zvířata tenhle zažitý obraz boří. Vytvářejí trvalé páry a často spolu vydrží celý život – doslova až do smrti.
Co si představit pod pojmem monogamie u zvířat?
U lidí si pod monogamií představíme výlučný vztah dvou partnerů. Ve zvířecím světě je ale situace složitější. Vědci rozlišují několik typů:
- Sociální monogamie znamená, že pár sdílí teritorium, společně hnízdí a vychovává potomky. Věrnost ale nemusí být stoprocentní – samci i samice si mohou „odskočit“.
- Sexuální (genetická) monogamie je vzácnější. V tomto případě má každý jedince jediného partnera i z hlediska reprodukce.
- Doživotní monogamie – ta nejromantičtější forma. Pár spolu zůstává, ať už kvůli praktičnosti nebo hlubokému sociálnímu poutu.
Labutě: Symbol oddanosti
Labutě si najdou svého partnera poměrně brzy a většinou s ním zůstanou napořád. Společně staví hnízdo, střídají se v sezení na vejcích a později se společně starají i o mláďata. Pokud ale jedna z nich o partnera přijde, často ji to silně zasáhne – může být smutná a už si nového partnera vůbec nehledá.
Vlci: Rodinný tým
U vlčí smečky tvoří hlavní pár (alfa samec a samice) jediné jedince, kteří se rozmnožují. Jejich partnerství je pevné, založené na spolupráci, důvěře a vzájemné péči o potomky i o smečku jako celek.
Giboni: Láska mezi větvemi
Tito malí lidoopi z jihovýchodní Asie žijí v dlouhodobých párech. Společně brání své území, často hlasitým zpěvem, a starají se o mláďata. I mezi nimi se ale objevují „rozvody“, zejména pokud do páru vstoupí silnější jedinec.
Tučňáci: Srdce v ledovém království
Někteří tučňáci, třeba císařští, si hledají partnera na celý život. Každý rok se vracejí na stejné místo, poznají se podle hlasu a pak táhnou za jeden provaz: jeden sedí na vejcích, druhý shání jídlo, a když se vylíhnou mláďata, pečují o ně společně.
Albatrosi: Věrní i na dálku
Albatrosi tráví většinu života osamoceně ve vzduchu nad oceánem, ale při hnízdění se vracejí ke svému dlouhodobému partnerovi. Složitými rituály upevňují své pouto – jejich tanec a klapání zobáky jsou známé nejen mezi ornitology.
Sovy pálené: Noční dvojice
Jakmile si pár sov pálených najde vhodné místo k hnízdění, obvykle spolu zůstává napořád. Samec nosí potravu a chrání území, samice sedí na vejcích a pečuje o mláďata. Jejich vztah je pevný a funkční – zvyšuje šance na přežití jejich potomků.
Prérijní hraboši: Hlodavci s citem
Přestože většina hlodavců žije promiskuitně, prérijní hraboši jsou výjimkou. Tyto malé savce pojí silná sociální vazba – sdílejí hnízdo, společně se starají o potomky a vědci u nich pozorovali projevy srovnatelné s lidskou láskou. Hlavní roli tu hrají hormony oxytocin a vasopresin.
Mají zvířata emoce?
Ztráta partnera může u některých druhů vyvolat výrazné změny v chování – útlum aktivity, ztrátu chuti k jídlu, a někdy i zjevné známky smutku. I když nevíme, jak hluboce tato pouta prožívají, je zřejmé, že schopnost vytvářet trvalé vazby pro ně má význam – biologický i sociální.
V přírodě není věrnost samozřejmostí – výhodnější je genetická rozmanitost a větší počet potomků. Právě proto jsou monogamní druhy pro nás tak fascinující. Ukazují, že i mezi zvířaty může vzniknout něco, co připomíná hluboký vztah, partnerství a oddanost. A že láska, v různých podobách, není jen výsadou lidí.
Zdroje: wikipedia.org, discoverwildlife.com, nsf.gov, National Library of Health, BBC Earth
