Obrovští keporkakové jsou překvapivě rafinovanými lovci

Velryby netvoří zrovna tu skupinu zvířat, kterou si představíme jako mazané lovce. Celkem vzato je vnímáme jako pomalé mírumilovné giganty, kteří pomalu brázdí oceány a filtrují z okolní vody plankton. Tak to ale úplně není. I velryby jsou vlastně lovci – a mnohdy rafinovaní a chytří lovci! Obzvlášť je svými způsoby proslaven keporkak (Megaptera novaeangliae, někdy také uváděný jako plejtvák dlouhoploutvý či hruboun dlouhoploutvý).

Fascinující kytovec

Keporkakové jsou na první pohled snadno rozeznatelní nápadně dlouhými prsními ploutvemi – odtud ostatně někdy užívaný druhový název „dlouhoploutvý“. Samotná délka jejich těl je úctyhodná, dosahují délky až čtrnácti metrů (zmíněné prsní ploutve dosahují rozměrů třetiny těla). Člověk by čekal, že takovéto zvíře prostě musí být pomalý klidný plavec. Přesně tak to ale není.

Keporkakové jsou neuvěřitelně obratní. A mají obrovskou sílu. Mávnutím ocasu dokáží své až třicetitunové tělo vystřelit nad hladinu jako nic. Proč tak činí se vlastně neví. Možná je to kratochvíle, možná se tak zbavují parazitů… Vědci si zkrátka nejsou jistí.

Vychytralí lovci

Mimo svých výskoků nad vodní hladinu jsou keporkakové charakterističtí způsobem, jakým loví. Jejich kořistí jsou drobné ryby a kril. Když keporkak narazí na hejno ryb, podplave jej, načež začne ze svých dýchacích otvorů vypouštět bubliny. Vytvoří z nich kolem hejna síť a ryby jsou chycené.

Samozřejmě by ryby snadno mohly proplavat skrz bublinovou bariéru, nicméně bubliny je matou a ryby se tak raději drží uvnitř v síti: přesně tam, kde je velryba chtěla mít. Keporkak se totiž následně vrátí a nastane hostina.

Jak celá ta akce vlastně vypadá? Podívejte se na krátké video:

Jde o hody ve velkém stylu: nabere do své obrovské tlamy vodu, načež vyfiltruje kořist. Když si k tomu připočítáme fakt, že keporkakové lovívají ve skupinách, ryby nemají valnou šanci. Předpokládá se, že keporkakové při lovu vše pečlivě koordinují skrze vzájemnou komunikaci.

Cestovatel

Je překvapivé, že keporkakové sice loví v chladných vodách, rozmnožují se ale v tropických mořích. V tropech ostatně tráví zimní měsíce. A jak se takové velryby vlastně orientují? Překvapivě poměrně podobně jako my: podle Slunce, Měsíce a hvězd.

Cesta ale není bezpečná: mláďata, která dosahují sedmimetrové délky se mohou stát kořistí strašlivého druhu delfína: kosatky dravé (Ornicius orca). Tito mimořádně inteligentní a nebezpeční predátoři jsou schopni skolit i velrybu, která je větší, než oni sami. O metodách lovu, které si tito dravci osvojili, si můžete přečíst zde.

Zdroj: youtube.com, BURNIE, David. Velká obrazová encyklopedie: Zvířata a ostatní živočichové. Praha: Svojtka & Co., 2011. Svět zvířat: velká obrazová encyklopedie. Přeložil Helena KHOLOVÁ, přeložil Jana KRAUSOVÁ, přeložil Soňa ŠTRBÁŇOVÁ. Říčany: Junior, [2006]. Tajemství, záhady, rekordy v přírodě. Praha, 2000. ANDĚRA, Miloš a Jaroslav ČERVENÝ. Savci. Ilustroval Pavel DVORSKÝ. Praha: Albatros, 2000.