Paradentóza u zvířat představuje vážný problém. Dá se jí však předejít dobrou hygienou dutiny ústní
Když slyšíme slovo paradentóza, většina z nás si představí lidské zuby a zvuk zubařské vrtačky. Jenže na stejné potíže doplácí i naši chlupatí parťáci – psi, kočky a vlastně skoro každé zvíře, které má chrup podobný tomu našemu. Zkrátka, pokud má mazlíček zuby, hrozí mu choroba dásní. A často se rozvine dřív, než byste čekali.
Proč zrovna domácí mazlíčci?
U psů a koček bývá parodontální onemocnění nejrozšířenější interní chorobou vůbec. Statistiky hovoří o tom, že až čtyři z pěti psů starších tří let mají alespoň počáteční zánět dásní. U koček jsou čísla podobná. Důvody? Kombinace genetiky, složení slin, krmení a především chybějící pravidelná hygiena. Zatímco lidé po jídle sáhnou po kartáčku, většina mazlíčků spoléhá jen na kousání granulí. A to bývá málo.
Jak to celé začíná
Na první dobrou není nic vidět. Na zubech se ale během dne usazuje plak – lepkavý film bakterií. Ty produkují kyseliny a toxiny, které podráždí dásně. Když plak neodstraníme, ztvrdne v zelenohnědý zubní kámen. Ten už mechanicky odtlačuje dáseň, pod níž se množí ještě agresivnější mikroflóra. Postupně mizí vazivová vlákna a kost, zuby se viklají, až vypadnou. Co hůř, bakterie pronikají do krevního oběhu a mohou poškodit srdce, játra nebo ledviny.
Varovné signály, které nepřehlédnout
- Zápach z tlamy – není to jen „psí dech“, spíš pach hnijícího masa.
- Zažloutlé či hnědé nánosy na zubech, hlavně špičácích a stoličkách.
- Krvavé šmouhy na hračce nebo v misce.
- Neochota kousat tvrdé pamlsky, opatrné žvýkání na jednu stranu.
- Nadměrné slinění a někdy i otok tlamy.
Když se projevy přehlížejí, cesta k bolestivému abscesu nebo ztrátě zubu bývá krátká.
Komu hrozí nejvíc
Malá a krátkolebá plemena psů – jorkšíři, pomeraniani, mopsové – mají zuby natěsnané, plak se jim drží v těsných škvírách. Starší zvířata trpí častěji, ale ani roční štěně není v bezpečí, pokud má „měkké“ dásně či imunitní problém.
Dá se tomu předejít?
Dobrá zpráva: většině potíží se dá předcházet. Chce to ale kombinaci několika kroků:
- Pravidelné čištění zubů: Ideál je kartáček a pasta určená pro zvířata – masová příchuť přesvědčí i zarputilé odpůrce. Začněte zvolna, třeba potíráním prstem, a postupně přidejte měkký kartáček. Minuta denně udělá divy.
- Profesionální dentální hygiena: Jednou za rok doporučují veterináři ultrazvukové odstranění kamene v anestezii. Zákrok je rychlý a bezbolestný.
- Dentální pamlsky a granule: Speciálně tvarované pamlsky se při kousání mechanicky otírají o povrch zubu. Nečekejte zázrak, ale jako podpůrné opatření fungují.
- Hračky na žvýkání: Přírodní paroží či gumové kosti zaměstnají čelisti a mechanicky plaku ubírají čas na usazení.
- Doplňky do pití: Tekutiny s enzymy a antiseptiky lehce okyselí prostředí v tlamě; bakterie se pak rozmnožují pomaleji. Vhodné pro mlsné jazýčky, které kartáček nezkousnou.
- Kontrola stravy: Mokrý, lepkavý obsah kapsiček ulpívá na zubech víc než suché granule. Střídat obojí je kompromis; masové kousky je ale dobré „spláchnout“ hrstí suchého krmiva.

Kdy vyrazit na veterinu
Jakmile si všimnete krve při kousání nebo silného zápachu, nečekejte. Včasná léčba obnáší vyčištění zubního kamene z pod dásní a případně antibiotika. Pokud už došlo k odkrytí kořene, někdy nezbývá než postižený zub vytrhnout – zvířeti se tak ale uleví.
Mýty, které přetrvávají
- „Zubní kámen patří k věku.“ Ne, i dvanáctiletý pes může mít zuby bílé jako štěně, když se o ně majitel stará.
- „Suché granule stačí.“ Granule pomůžou, ale plak se usazuje i tak, hlavně u línějších žvýkačů.
- „Anestezie je příliš riskantní.“ Současné inhalační plyny a monitorování minimalizují rizika; následky neléčené infekce jsou horší.
Praktický postup pro majitele-začátečníky
- Připravte si odměny. Pasta vonící po játrech plus oblíbené pamlsky.
- Nechte psa (kočku) olíznout prst s pastou. Ať ví, že to nechutná vůbec špatně.
- Třete pastou po vnější ploše stoliček. Bez kartáčku, jen prstem.
- Přidejte kartáček s měkkými štětinami. Krouživými pohyby, krátce, nenásilně.
- Opakujte každý den. Za pár týdnů to zvíře přijme jako součást denní rutiny, stejně jako venčení nebo misku s večeří.
Paradentóza není výsada lidí. U chlupáčů probíhá dokonce rychleji, protože jejich ústní mikrobiom se po jídle vyhoupne k kyselejším hodnotám. Řešení leží v rukou (a kartáčku) každého chovatele. Pár minut denně, jedna návštěva veterináře ročně a vhodné kousací dobroty dokážou udržet psí i kočičí chrup funkční a bez bolestí po celé roky. Jinými slovy: čisté zuby znamenají spokojené zvíře a méně nepříjemných překvapení pro vaší peněženku. A o to přece jde.
Zdroje: petmd.com, NIH, Science Direct