Pes vyhodnocuje lidskou řeč těla díky svým evolučním instinktům

Pouto mezi člověkem a psem, to není žádná náhoda. Je to fascinující příběh, který psala evoluce po desetitisíce let. Výsledkem je parťák, který má jedinečnou schopnost číst i ty nejdrobnější signály našeho těla.

Pes tak nereaguje jen na povely, ale vnímá celou symfonii naší řeči těla, výrazů tváře a tónu hlasu.

Klíč k porozumění, který ukula evoluce

Schopnost psa nám rozumět není žádný naučený trik, ale přímý důsledek domestikace. Ten příběh začal dávno, před desítkami tisíc let. Tehdy se vlci, kteří se méně báli, začali přibližovat k lidem. A příroda to zařídila po svém: lépe se dařilo těm, kteří se v lidech dokázali vyznat – odhadnout jejich nálady a úmysly. Právě ti měli větší šanci přežít.

Měli snazší přístup k jídlu i bezpečí, a tak s větší pravděpodobností předali své geny dál. Domestikace tak neudělala z vlka obecně chytřejší zvíře, ale spíš přeorientovala jeho sociální radar přímo na člověka.

Nejlepším důkazem jsou pokusy, které srovnávají psy a vlky. Psi, a dokonce i štěňata stará jen pár týdnů, která sotva poznala člověka, instinktivně chápou, co znamená, když ukážeme na schovanou dobrotu. Vlci, i ti vychovaní lidmi, to bez náročného tréninku nezvládnou.

To nám říká, že tahle dovednost je z velké části vrozená. Celé toto pouto navíc posiluje i chemie. Když se pes a člověk dívají jeden druhému do očí, v těle obou se začne uvolňovat oxytocin, známý jako „hormon lásky“. Tím se jen utužuje vzájemná důvěra a vazba.

Vědci tomu říkají „synergická hypotéza“, ale můžeme si to představit jednoduše. Pes se narodí s jakousi genetickou „základní výbavou“, která ho ladí na vnímání lidí. Aby se ale tenhle talent rozvinul naplno, potřebuje ten správný „software“ – a tím je výchova a společný život s námi.

Jak nás psi čtou? Všemi smysly najednou.

Psi si skládají obrázek o naší náladě a úmyslech z kombinace vjemů. Čtou nás především očima, pro které je zrak naprosto zásadní. Sledují náš pohled, aby zjistili, co upoutalo naši pozornost, a z celého našeho postoje a výrazu tváře dokážou poznat, jestli máme radost, nebo jsme ve stresu. Přímý oční kontakt, který je mezi psy často vnímán jako hrozba, se s lidmi naučili používat jako nástroj komunikace a utužování vztahu.

K obrazu si pak přidávají to, co slyší ušima. Pro psy je totiž mnohem důležitější, jak něco říkáme, než co přesně říkáme. Jejich mozek zpracovává naši řeč až překvapivě podobně jako ten náš – jedna část vnímá slova, druhá jejich emoční zabarvení. Ten správný pocit odměny v mozku ale zažehne jen tehdy, když se slova a tón shodují.

Finální a neuvěřitelně silnou vrstvu informací pak získávají svým nosem. Psí čich je až stotisíckrát citlivější než náš. Díky tomu dokážou něco neuvěřitelného – doslova cítit naše emoce. Když jsme ve stresu, naše tělo vylučuje hormony, které nepatrně mění pach našeho potu a dechu. Pes tyto chemické signály bezpečně pozná, a co víc, náš stres se na něj může přenést. I on pak začne být nervózní.

Lidský faktor aneb proč si tak často nerozumíme

Zatímco psi jsou mistři ve čtení lidí, my jsme ve čtení psů často úplní začátečníci. Až příliš často jim podsouváme lidské vlastnosti a promítáme do nich své vlastní pocity, což je největší chyba.

Nejznámějším mýtem je takzvaný „provinilý pohled“. Jak přesvědčivě ukázaly studie, tento pohled vůbec nesouvisí s tím, jestli pes provedl něco špatného. Je to naučená reakce na naše kárání. Pes se tímto konejšivým gestem (sklopená hlava, odvrácené oči) nesnaží přiznat vinu, ale uklidnit náš hněv.

Naše povaha navíc přímo ovlivňuje chování psa. Úzkostliví lidé mají častěji pejsky s problémovým chováním, protože jejich vlastní napětí a nepředvídatelnost vytváří pro zvíře chronický stres. Snadno tak vzniká začarovaný kruh, kdy se nervozita přenáší z člověka na psa a zase zpátky.

A když psovi dáváme protichůdné signály – třeba ukazujeme na jedno místo, ale slovem ho posíláme jinam – můžete si být jisti, že poslechne vaše tělo, ne vaše slova.

Cesta k lepšímu soužití

Co si z toho všeho vzít? Věda nám dává jasný návod. Musíme se naučit být lepšími pozorovateli a všímat si skutečné řeči psího těla, místo abychom se řídili našimi domněnkami.

Je naprosto klíčové mít pod kontrolou své vlastní emoce, protože náš klid se přímo přenáší na pohodu našeho psa. Nejlépe pak fungují moderní tréninkové metody, které pracují s přirozenou chutí psa spolupracovat. Hluboké pouto, které mezi námi evoluce vytvořila, si přece zaslouží, abychom se naučili lépe naslouchat a rozumět psímu světu.

Zdroje: plusrozhlas, vtm.zive, researchgate