Plachetník má výraznou hřbetní ploutev a mění barvy podle nálady. Patří mezi nejrychlejší ryby a strategické lovce
Český název je pravděpodobně odvozen od jeho hřbetní ploutve, která připomíná plachtu lodi. Ploutev není jen na okrasu, ale slouží také ke stabilizaci při rychlém pohybu a ke komunikaci. Obývají horní vrstvu otevřeného oceánu a za potravou cestují na obrovské vzdálenosti.
Plachetník širokoploutvý (istiophorus platypterus) žije v mírných vodách Tichého, Indického a Atlantského oceánu v blízkosti pobřežních oblastí a útesů, kde je jeho hlavní zdroj potravy. Živí se menšími rybami, korýši a olihněmi, zejména sardinkami a ančovičkami.
Měří přibližně 3 metry, dosahuje váhy 90 kg a dožívá se až 15 let. Jeho horní čelist je podobná meči a je dvakrát delší než stejně špičatá spodní čelist. Patří do stejné čeledi jako marlín, s nímž si ho může nezkušený pozorovatel splést. Plachetníci mají modrošedou barvu a velkou hřbetní ploutev, která se táhne přes celá záda. Oproti tom ploutev marlína je vpředu vysoko a směrem dolů k hřbetu se zanořuje.
Tato výrazná ploutev slouží mimo jiné ke stabilizaci dlouhého zobáku. Nemají ji však vždy zcela otevřenou, někdy je složená, aby jim pomohla plavat rychleji. Plachetníci ukazují své nálady prostřednictvím změn barvy kůže. Například byli pozorováni, jak tmavnou, když se připravují na útok na kořist. Mohou také měnit odstíny na měděné/bronzové, neonově modré a purpurové, když jsou unavení nebo vzrušení, což je řízeno jejich nervovým systémem. O tom, proč přesně mění barvu, se odborníci stále přou, ale většina se shoduje, že jde o fyziologickou změnu, podobně jako když lidé v rozpacích zčervenají.
Během lovení kořisti mohou vytvořit skupinu o více než sto členech. Během těchto nájezdů se shlukují do klubíčka a jednotliví lovci změní barvu, aby dali najevo, kdy se chystají zaútočit, což pomáhá předcházet nechtěným zraněním mezi soukmenovci. Výhodou hromadného lovení je, že mohou kontrolovat směr a hustotu hejna.
Samice mohou naklást až 4,5 kg jiker, což je velké množství, ale většina se stane potravou živočichům, co se živí planktonem. Vajíčka se líhnou do 36 hodin od nakladení a ta, které přežijí, se budou muset ještě probojovat svým životním cyklem, aby dosáhly dospělosti. Už během prvního roku dosahují velikosti až 1,5 metru a zatím jsou v rámci stupně ohrožení v kategorii zranitelní.
První odhady jejich rychlosti ze 40. let 20. století naznačovaly, že mohou plavat až 70 km/h. Novější měření však nabízejí mnohem konzervativnější odhady kolem 25 km/h, s fyzikálním omezením maximální rychlosti, které se odhaduje až na 35 km/h. Tato hodnota je podstatně nižší než předchozí odhady, ale na rybu je stále neuvěřitelně rychlá. Potenciální zrychlení mají až 131,6 km/h, což je nejen zajímavý výkon, ale i velmi dobrý způsob jak překvapit kořist. Existují určité fyzikální vlastnosti šupin, které vytvářejí očekávanou horní hranici rychlosti, jakou se mohou pohybovat ve vodě. Proto vědci usuzují, že nemůže plavat rychleji.
Bohužel jsou plachetníci častým terčem rybolovu, když se chytí na udici, instinktivně vyskočí z vody, běžně přistanou na rybářské lodi a někdy přitom rybáře nebo posádku probodnou nebo pořežou. Marlín, plachetník a mečoun jsou tím známí. A když jsou třeba zpětně puštěni do moře, tak uhynou, bohužel se to děje i při odběru vzorků pro účely mořské biologie.
Zdroj: Fact Animal, BioLib
