Pohřbívání zesnulých mazlíčků na zahradě: Je potřeba dodržovat stanovená pravidla!
Když nás opustí věrný chlupáč, je to jako by se zlomil kousek našeho světa. Pro mnoho lidí je zcela přirozené chtít se rozloučit s mazlíčkem důstojně a doma. Jenže i tenhle kousek smutného rituálu má svá pravidla, která není radno přehlížet.
Ztráta domácího mazlíčka zasáhne srdce víc, než by kdo čekal. Není to jen zvíře, byl to člen rodiny, společník v tichu i v radosti, terapeut na čtyřech packách, co vždycky věděl, kdy přitulit čumáček. Když tenhle chlupatý parťák odejde, zůstane po něm nejen miska a vodítko, ale i hluboké prázdno. Mnoho lidí touží pohřbít svého mazlíčka na zahradě, tam, kde běhal, dováděl a kde byl doma. Je to lidské, něžné a smysluplné rozhodnutí. Přesto je dobré vědět, co všechno s tím souvisí.
Co říká zákon: Domov nestačí, když chybí pravidla
Pohřbívání domácích zvířat na vlastním pozemku je v České republice možné, ale má svá omezení. Nejde jen o to, kam zvíře uložíme, ale také jak. Pohřbít ho doma na zahradě je možné, ale jen malá domácí zvířata. Takový je pes, kočka, králík nebo třeba andulka. Nic většího, žádné hospodářské kusy. Když se rozhodnete svého parťáka uložit ve vlastní půdě, je potřeba být pečlivý a dodržet pár důležitých pravidel.
Hrob by měl být dostatečně hluboký, minimálně osmdesát centimetrů. Nejde jen o to, aby to vypadalo hezky. Důležité je, aby se k ostatkům nemohla dostat divoká zvířata nebo třeba zvědavý pes od sousedů. Tělo zvířete by mělo být bez jakékoliv infekční choroby, aby nehrozilo žádné riziko pro okolí. Navíc je potřeba vybrat místo, které není blízko studny, potoka nebo jiného zdroje pitné vody. A samozřejmě platí, že pohřbívat lze výhradně na vlastním pozemku. Pokud bydlíte v bytě a máte jen balkon, pak vám bohužel takové uložení doma umožněno není.
Zvíře je vhodné zabalit do přírodního materiálu, například do plátna nebo rozložitelné krabice. I to je projevem úcty k přírodě, která si tělo postupně vezme zpět.
Co dělat, když vlastní zahrada není řešení
Jednou z citlivých možností je využít zvířecí krematorium. V Česku jich funguje hned několik a nabízejí jak individuální, tak společnou kremaci. Je pak jen na vás, jestli popel svého mazlíčka uložíte do malé urničky, kterou si vezmete domů, nebo jestli popel rozptýlíte na místě, které měl váš parťák nejraději. Někteří lidé si popel nechávají doma jako tichou vzpomínku, jiní si přejí, aby jejich přítel symbolicky splynul s přírodou.
Další variantou je pohřeb na zvířecím hřbitově. Ano, i u nás najdete místa, kde můžete nechat vystavět malý hrobeček. Přinést květiny, zapálit svíčku, posedět a v tichosti vzpomínat na společné roky. Pro mnoho lidí je právě fyzické místo velkou oporou v procesu truchlení.
V poslední době si lidé stále častěji volí ekologičtější způsob rozloučení se svým mazlíčkem. Nabízí se možnost využít speciální urny vyrobené z přírodních materiálů, které se po uložení do země samy rozloží. Z takové urny pak může vyrůst strom, který nese vzpomínku dál. Je to krásný způsob, jak nechat jeden život plynule přejít v jiný. Místo smutku tak může vzniknout živý památník, který tiše připomíná, co všechno jste spolu sdíleli, a zároveň v sobě nese i naději a nový začátek.
Když rozum napovídá a srdce to přijímá
Loučení s mazlíčkem bývá bolestivé. Přesto je důležité myslet i na praktickou stránku věci. Srdce nás vede k citlivému rozloučení, ale rozum připomíná nutnost dodržet pravidla a chránit přírodu i ostatní lidi kolem sebe.
Nezáleží na tom, zda se rozhodnete pro hrob na zahradě, kremaci nebo zasadíte strom. Důležité je, že v každém rozhodnutí je ukrytá láska a úcta k životu, který nám byl dán na chvíli do opatrování.
Poslední rozloučení, které zůstane v srdci
Loučení se zvířecím přítelem patří k těm okamžikům, na které se člověk nikdy pořádně nepřipraví. Bolest ze ztráty je hluboká a je jedno, jestli jde o malého králíčka nebo věrného psa, který vám roky dělal společnost. Každý, kdo někdy držel svého mazlíčka v náručí, dobře ví, jak těžké je říct sbohem.
Zdroje: Právo pro všechny, Wikipedie
