Potravní řetězec v přírodě: Na spodních příčkách najdeme býložravce

Možná si  ještě vzpomínáte ze školy na obrázky s trávou, zajícem, liškou a orlem. To byl potravní řetězec – ale ve skutečnosti je to celé mnohem zajímavější a brutálnější, než vám tehdy říkali. V přírodě prostě platí jedno jednoduché pravidlo: buď žereš, nebo tě sežerou. A příroda se neptá, zda chcete hrát roli něčí svačiny.

Rostliny drží celý systém pohromadě

Rostliny jsou základem celého života na Zemi. Tahle zelená rodina dokáže něco úžasného – pomocí slunce si vyrábí vlastní jídlo z oxidu uhličitého a vody. Žádný jiný živočich tohle nezvládne, takže všichni ostatní jsou na rostlinách nějakým způsobem závislí.

Rostliny nikam neutíkají, nebrání se zuby ani drápy – prostě stojí a čekají, až si na nich někdo pochutná. Zní to smutně, ale právě proto jich musí být v přírodě nejvíc. Představte si louku – vidíte tam tisíce stébel trávy, ale jen pár zajíců.

Některé rostliny si ale vyvinuly chytré obranné mechanizmy – trny, jedovaté látky nebo hořkou chuť. Kopřivy pálí, růže píchají a některé houby dokážou zabít i člověka. Ale pořád platí, že rostliny tvoří nejširší základnu celého potravního řetězce.

Býložravci? Bez nich to nejde

Býložravci mají v přírodě těžký život – musí pořád žrát (tráva moc nevydá), pořád se dívat kolem sebe a připravovat se na útěk. Zajíci, jeleni, myši nebo zebry tráví většinu času tím, že buď jedí, nebo sledují okolí, jestli se někde neukáže nějaký predátor.

Jejich strategie přežití jsou jednoduché ale účinné: rychlé nohy, dobrý sluch a zrak, a hlavně množství. Zebry se drží ve stádech, protože šance, že sežerou zrovna vás, je menší, když je vás kolem tisíc dalších.

Nároky býložravců jsou relativně nízké – nepotřebují lovit, stačí jim najít trávu nebo listy. Rostlinná strava má ale málo energie. Kráva musí žrát 6–8 hodin denně, aby měla dost živin.

Masožravci: Králové přírody

Predátoři vypadají jako páni tvorstva, ale mají to vlastně těžké. Lev musí ulovit gazelu, která je rychlejší než on. Jestřáb musí chytit myš, která se schovává. A pokud se jim pár dní nepovede nic ulovit, můžou prostě umřít hlady.

Lovci se dělí na dva typy – ti, co loví sami (jako leopardi nebo medvědi), a ti, co loví ve smečkách (vlci, lvi, kosatky). Smečkoví lovci dokážou ulovit i mnohem větší kořist, ale musí se o ni dělit.

Zajímavost: predátoři obvykle loví nemocná, slabá nebo stará zvířata. Není to krutost – je to praktičnost. Zdravá dospělá zebra dokáže lvu uštědřit pořádnou ránu, která ho může zabít. Proto raději cílí na ta zvířata, která se hůř brání.

Hodnota masa je v přírodě vysoká – zatímco zebra najde trávu všude, lev musí vynaložit obrovské množství energie na to, aby zebru ulovil. Proto je predátorů vždycky méně než býložravců.

Superpredátoři

Na vrcholu každého potravního řetězce sedí superpredátoři – zvířata, která už prakticky nemá kdo sežrat. Lvi, tygři, velcí žraloci, orli nebo medvědi grizzly. Tahle zvířata se nebojí skoro ničeho a ostatní se jim raději vyhýbají.

Ale pozor – nejhorší predátor na planetě není lev ani žralok. Je to člověk. My jsme dokázali vyhubit desítky druhů, ovládnout celou planetu a naučit se lovit všechno ostatní. Žádné jiné zvíře nemá takovou ničivou sílu.

Superpredátoři mají ale jedno velké omezení – je jich extrémně málo. V celé Africe žije jen kolem 20 tisíc lvů, zatímco antilop jsou miliony.

Všechno je propojené

Ve skutečnosti není potravní řetězec žádná jednoduchá čára od trávy ke lvovi. Je to spíš složitá síť, kde všichni jedí všechny. Medvěd sežere rybu i borůvky. Liška chytí myš, ale taky sežere zdechlinu. A když umře lev, sežerou ho bakterie a jeho tělo se stane hnojivem pro rostliny.

Každý tvor má v téhle síti svou práci a když jeden zmizí, všechno se to rozsype jak domeček z karet. Nejlepší příklad? V Yellowstonském parku kdysi postříleli všechny vlky, protože si mysleli, že tím ochrání jeleny. A výsledek? Jeleni se přemnožili, sežrali úplně všechny mladé stromky a celý park vypadal jak po válce. Když pak vlky vrátili zpátky, během pár let se všechno dalo do pořádku. Vlci začali lovit jeleny, ti se přestali přemnožovat a stromy zase začaly růst.

Potravní řetězec rozhodně není jen nějaká nudná školní látka – je to úžasný systém, díky kterému vůbec můžeme žít na této planetě. Každé zvířátko od malinké myšky po obrovského žraloka má svou práci a kdyby se tahle dokonalá mašinérie rozbila, byli bychom v pěkné kaši. My lidé jsme také součástí tohoto systému, i když si to moc neuvědomujeme. Jenže na rozdíl od ostatních zvířat my jediní dokážeme celý řetězec úplně zničit – nebo naopak zachránit.

Zdroj: Nature, National Geographic, Wikipedia