Sbírání zvířecích trofejí: I přesto, že jde o podivný koníček, v myslivosti má dlouholetou tradici
Lov zvířat kvůli trofejím má za sebou dlouhou historii. Mnoho lidí si ale začíná pokládat otázku, zda je to i v 21. století dobrý koníček.
Když trofej nebyla jen o parohu
Lov pro trofejní účely býval kdysi známkou společenského postavení. Nešlo jen o ulovené zvíře, ale o prestiž, zručnost a znalosti. V dobách, kdy byl člověk spjat s přírodou mnohem těsněji, měl každý paroh na stěně svůj příběh – nejen o tom, kdo a co byl uloven, ale i kdy, kde a za jakých podmínek.
Dodnes se v mysliveckých kruzích pečlivě hodnotí parohy, lebky nebo kožešiny. Existují přesné tabulky a pravidla, podle kterých se trofeje bodují. V Česku je to stále součást bohaté lovecké kultury a tradice.
Lov jako nástroj regulace?
Zastánci trofejního lovu říkají: nejde jen o zábavu nebo sbírání suvenýrů. Tvrdí, že správně řízený lov může pomáhat udržovat rovnováhu v přírodě. Například odlovem starších a silných jedinců, kteří už nemají velký přínos pro rozmnožování.
V některých zemích se z lovu navíc stává nástroj financování ochrany přírody. Poplatky za povolení a trofeje jdou zpět do rezervací nebo na podporu místních komunit. Model „když přináší zvíře zisk, má šanci přežít“ (anglicky if it pays, it stays) se používá hlavně v Africe.
Ale má to háček
Na papíře to možná zní rozumně. V praxi je ale všechno složitější. Kritici varují, že lovení těch „nejlepších kusů“ může narušit přirozený výběr – místo aby přežili ti nejsilnější, končí jako trofej na zdi.
Zvlášť v případech, kdy se lov přenese na druhy, které už jsou na pokraji vyhynutí. Lvi, sloni, nosorožci – tyto ikony divočiny se dostaly na seznam ohrožených i kvůli trofejnímu lovu. Známý je třeba případ lva Cecila ze Zimbabwe, jehož ulovení v roce 2015 vyvolalo celosvětové pohoršení.
Zaznamenány byly i případy, kdy lovci šli po takzvaných „super slonech“ – zvířatech s extrémně velkými kly. Jejich úhyn může mít pro populaci doslova tragické následky.
A co dnes – má to ještě smysl?
Odpověď není jednoduchá. V některých regionech, kde se dodržují pravidla a místní lidé z lovu skutečně něco mají, může trofejní lov fungovat jako součást širšího systému ochrany přírody.
U nás v Česku je situace jiná. Trofeje jsou hlavně součástí tradice a kulturního dědictví myslivosti. Není to byznys jako v Africe, ale spíš součást určitého životního stylu.
Na druhou stranu – v době, kdy se mluví o ochraně přírody, změně klimatu a ohrožených druzích, zní „lovení kvůli parohu“ pro mnoho lidí prostě nepatřičně. Zvlášť když se z něj stane jen sport nebo statusová záležitost pro bohaté.
Lov kvůli trofeji není černobílá záležitost. Může být nástrojem ochrany, stejně jako nástrojem destrukce. Záleží na tom, jak a kde se praktikuje, kdo z něj těží – a jak moc se bere ohled na přírodu.
Možná je načase se zamyslet: opravdu dnes potřebujeme zvíře ulovit, abychom si připomněli jeho krásu? Nebo existují jiné cesty, jak přírodu obdivovat – a zároveň ji chránit?
Zdroj: kde.lovit.cz, cmmj.cz
