Tohle jste možná nevěděli o velbloudech: Mohou se dožít až 50 let!

Velbloudi patří mezi nejikoničtější pouštní savce – s jedním či dvěma hrby, chladnou hlavou a výjimečnou odolností.

Mnoho z nás si ale neuvědomuje, že jejich životní osudy jsou mnohem fascinující a překvapivější, než by se na první pohled zdálo. Připravte se na faktické objevení velbloudů: od extrémní výdrže až po ohromující délku života. 

Jak dlouho se dožívají?

Ve volné přírodě mohou žít až kolem 40–50 let. V zajetí se průměrně dožívají 40–50 let, přičemž zaznamenaný rekord činí asi 35,4 let u domácích velbloudů.  Některé prameny zmiňují potenciál až 50 let, i když běžně se dožívají spíše kolem 40. Velbloudi mohou být tedy nejstaršími zvířaty pouště – pokud jim dopřejeme dostatek potravy a klid.

Proč se dožívají takového věku?

Velbloudi mají poměrně pomalý metabolismus – dlouhé období hladovění je pro ně přirozené. Skvěle zvládají stres i dehydrataci – jejich tělo si poradí i při 40 % úbytku tělesné vody bez fatálních následků. Mají odolné tělesné struktury – trojdílné žaludky, oválné červené krvinky, vynikající výkon ledvin i močového aparátu. A k tomu všemu silný imunitní systém – obsahují unikátní protilátky, jenž jsou menší a robustnější než ty běžné u jiných savců. 

Známe je jako „životní zásobárny“ – ale není to voda, co ve hrbech mají. Ve skutečnosti jde o tukové zásoby, které tělo využívá jako energii, když není zásobeno jídlem. Když tuk spálí – vzniká voda – a ovládají ji tak efektivně, že v horku mohou přežít i 10 dní bez pití, případně až měsíce bez jídla. 

Další úžasné vlastnosti velbloudů

• Rychlost: Dokážou běžet až 65 km/h krátkodobě; dlouhodobě udržet tempo kolem 40 km/h.
• Přizpůsobení očí a nosu: Mají třetí víčko a uzavíratelné nozdry – super ochrana proti písečným bouřím.
• Chladná hlava: Díky speciálním cévám v hlavě (rete mirabile) vychladí krev před vstupem do mozku.
• Orální obrana: Velbloudi umí pořádně „plivat“ – ve skutečnosti to je vracení obsahu žaludku, zbraně proti nepřátelům.
• Sociální a kulturní význam: Jsou cenným chovným zvířetem – dávají mléko, maso, vlnu; zároveň jsou společníky nomádů – a symbolem pouštního způsobu života. 

Historie chovu a šíření

Velbloudi pocházejí z Ameriky, odkud se před miliony lety přesunuli do Asie. V rámci domestikace byli dromedáři (jednohrbí) – domestikováni pravděpodobně v Somálsku či jižní Arábii; bactrian (dvouhrbí) – se rozšířili ve střední Asii. Také putovali do nových regionů; do Levanty přišli až kolem 10. století př. n.l. (což vyvolává rozpor s biblickými příběhy). 

Velbloudi nejsou jen pouštní „tahači“. Jejich život, přizpůsobení a délka života až 50 let je fascinujícím příběhem evoluce, přežití i spolupráce s člověkem. Až příště uvidíte velblouda s pohledem nezdolné vytrvalosti – vzpomeňte si, že sledujete opravdového mistra pouštního světa.

Zdroj: reddit.com, treehugger.com, Fact Animal