Unikátní žralok vpluje do řeky a zaútočí v metrové hloubce

Když se mluví o nebezpečných druzích žraloků, nejsilněji rezonuje jméno žraloka bílého (Carcharodon carcharias). Tato šestimetrová paryba se dokonce ve starší literatuře objevuje pod děsivým názvem žralok lidožravý. Věděli jste ale, že existuje žralok, který je některými experty považován za mnohem nebezpečnějšího – žralok bělavý (Carcharhinus leucas)?

Seznamte se, žralok bělavý

Někdy se mu také říká žralok býčí (v angličtině je pro tento druh žraloka označení „bull shark“). Toto jméno je odvozeno od tvaru čumáku této až 3,5 metrů dlouhé paryby. Na žraloky bělavé můžeme narazit v tropických vodách. Navíc se prakticky výhradně zdržuje v blízkosti břehu, kde pak může dojít k setkání s lidmi.

Jeho přirozená strava je velice různorodá. Žralok bělavý loví prakticky vše, na co přijde: ryby, savce, mořské želvy nebo jiné žraloky. Nad své větší příbuzné – žraloka bílého a žraloka tygřího (Galeocerdo cuvieri) – přitom vyniká agresivitou, s níž se na svou kořist vrhá.

Žralok bělavý však může zaskočit ještě jednou věcí, na kterou se zaměříme dále.

Sladkovodní žralok?

Protože se žraloci bělaví pohybují při břehu, objevují se i v ústích velkých řek. Na rozdíl od jiných žraloků, kteří by ve sladké vodě zahynuli, si žraloci bělaví vyvinuli skvělou schopnost hospodařit s vodou a solí, díky které mohou do řek vplout. A nejen náhodně zabloudit, ale plout celou věčnost, někdy i stovky kilometrů proti proudu!

Žraloci bělaví tak byli spatřeni v celých řadách sladkovodních toků. Jmenujme namátkou: Amazonka, Mississippi nebo Zambezi. Na Amazonce pak žralok doplul až do Peru, téměř čtyři tisíce kilometrů od ústí Amazonky!

V Africe pak může dojít k neobvyklé podívané: když po savanách migrují stáda zeber a pakoňů, může se stát, že padnou za oběť žralokovi. To bychom v srdci Afriky, na míle vzdálené mořskému pobřeží, asi úplně nečekali…

Podívejte se na video z produkce National Geographic, kde si žralok bělavý troufne na hrocha obojživelného:

Když býčí žralok útočí…

Žralok bělavý je vybaven vskutku děsivým arzenálem: silné čelisti, trojúhelníkovité zuby ostré jako břitva. Nadto jde o velmi robustní parybu, která se nebojí zaútočit i na kořist, která je větší, než ona sama. Má sice špatný zrak, ale díky ostatním smyslům může zaútočit i na mělčině.

Díky své vrozené povaze je tento silný žralok mnohdy agresivní i vůči výletním člunům, které připlují příliš blízko. Do takových člunů pak naráží. K útokům na plavce pak dochází v blízkosti břehu, nezřídka i nedaleko obytných oblastí. Obzvlášť nebezpečný může být tento druh žraloka pro hlučné osamělé plavce nebo pro surfaře.

V případě, že útočí žralok tygří nebo žralok bílý, odradí parybu většinou úder ze strany napadeného plavce. Žralok bělavý je v tomto ohledu jiný. Na svou oběť soustředěně útočí a neustále se vrací. Navíc může k útoku dojít i v opravdu bezprostřední blízkosti břehu, jako se tomu stalo v případě útoku na Ericha Rittera.

Opravdová stvůra?

Na závěr je však potřeba poznamenat základní věc: člověk není přirozená kořist žraloků. Pravděpodobnost, že se stanete obětí žraloka, je 1 : 12 000 000. Existuje mnohem větší riziko, že vás zabije agresivní pes nebo zásah bleskem.

Žraloci na lidi běžně neútočí a žralok bělavý není výjimkou. Drtivá většina útoků probíhá nešťastnou náhodou. Plavec či surfař se například nevědomky k parybě přiblíží a ta se brání. Bohužel jsou ale velcí žraloci silní a obrana může skončit i smrtí člověka. Opět je však nutné připomenout, že drtivá většina obětí útok přežije.

Není proto důvod se žraloků bát. Statisticky vzato je totiž opravdu nebezpečnější pes než žralok…

Zdroje: MCMILLAN, Beverly a John A. MUSICK. Žraloci, Velká obrazová encyklopedie rybaření: [ryby, vybavení a techniky sladkovodního a mořského sportovního rybolovu], Svět zvířat: velká obrazová encyklopedie, redakce