Vidíte vodicího psa? Tak ho hlavně nehlaďte, protože právě pracuje a musí se soustředit!
Ve městech je pořádný frmol, přechody pípají, tramvaje cinkají a do toho spěchají lidé s mobily u ucha. Mezi nimi se objevují čtyřnozí profesionálové – asistenční psi v postrojích. Nevadí jim ruch ani houkající sanitka, jejich jediný úkol je dovést svého člověka bezpečně z bodu A do bodu B. Tiše pracují a neohlížejí se po kolemjdoucích.
Když takového psa potkáte, možná vám v hlavě hned blikne „můžu si ho pohladit?“ nebo „jak nejlíp pomůžu jeho majiteli?“. Pravidla nejsou složitá, přesto se hodí je mít v malíku, aby dobrý úmysl neskončil karambolem.
Slepecký pes není mazlíček
Zlatý retrívr či labrador v postroji působí mile, ale je v práci. Pohlazení, hvízdnutí nebo ňafnutí vašeho vlastního psa ho mohou rozptýlit a v nejhorším nadělat paseku – třeba na křižovatce. Zkrátka: ruce pryč, pohled stačí. Výjimkou je situace, kdy nevidomý člověk sám nabídne, že si jej můžete pohladit. Jinými slovy, vždy se řiďte pokyny majitele.
Mluvte přímo s člověkem, ne se psem
Přicházíte blíž, vidíte bílou hůl i postroj. Oslovte člověka klidným „Dobrý den, potřebujete pomoct?“. Rozhodně zapomeňte na poplácávání psa po hlavě se slovy „Ty jsi ale šikovný“. Pes nerozumí obsahu, ale majitel slyší, že nemluvíte na něj a může ho to vyvést z míry. Když se bavíte přímo s nevidomým, dáváte mu respekt i kontrolu nad situací.
Nabídka pomoci: krátká, jasná a bez nátlaku
Pomoc vždy nabídněte slovně a počkejte na odpověď. Pokud majitel řekne, že pomoc nepotřebuje, netlačte na pilu. Jestliže souhlasí, zeptejte se, jaký způsob pomoci potřebuje. Někteří preferují, aby se vás dotkli lehce nad loktem a šli půl kroku za vámi, jiní požádají o slovní navigaci: „Ještě tři metry rovně, pak obrubník dolů.“ Respektujte jejich volbu – oni nejlépe vědí, co je pro ně bezpečné a pohodlné.
Respekt k prostoru: žádné chytání za postroj
Postroj je pomyslným volantem slepeckého psa. Sáhnout na něj znamená sebrat zvířeti možnost vést. Pokud potřebujete korigovat směr, nabídněte ruku majiteli nebo popište překážku. Vysvětlete konkrétně: „Před vámi je zaparkované kolo, obejdeme ho zleva.“ Vyhýbejte se neurčitým pokynům typu „Pozor“, protože nevidomý neví, co si pod takovýmto pojmem představit.
Klidný odstup pro ostatní psy i lidi
Máte vlastního mazlíka na vodítku? Držte ho u sebe. Kontakt dvou psů může být přátelský, ale slepecký pes nesmí řešit hry a očichávání – musí soustředěně vést. Totéž platí pro děti: místo spontánního „Jé, pejsek!“ vysvětlete potomkům, že tohle zvíře zrovna pracuje. Dopřejte dvojici také dostatečný prostor, hlavně v úzkých uličkách a na eskalátorech.
Krmení? Jednoznačně ne
Nabídnout pamlsek vypadá jako milé gesto, jenže může narušit tréninkovou disciplínu psa. Navíc netušíte, jestli nemá dietu. Krmení cizího asistenčního psa je tedy tabu. Pokud chcete pomoci, raději informujte majitele o překážce či změně povrchu chodníku.
Co dělat v hromadné dopravě
Ve vlaku, autobuse či tramvaji nechte psovi místo u nohou jeho člověka. Nezasahujte do postroje a nepokládejte tašky před psovi tlapky. Při průchodu uličkou oznamte směr: „Procházím zleva.“ Hlasité varování je jistější než tiché proklouznutí, které pes nemusí včas postřehnout a člověka zaskočí.
Překážky ve veřejném prostoru
Nestůjte zbytečně uprostřed chodníku a nestavte tam ani vypůjčená kola či koloběžky. Také správně zaparkovaný kočárek může ušetřit řadu karambolů. Každý drobný ohled na vaše okolí vytváří město přístupné i lidem, kteří spoléhají na psí průvodce.
Ohleduplnost jako základ
Nevidomý člověk se slepeckým psem si v běžném provozu poradí, pokud mu okolí nenastaví zbytečné překážky. Držte si odstup, nerozptylujte asistenčního psa, nabízejte pomoc s respektem a mluvte jasně. Taková jednoduchá pravidla často rozhodují o tom, jestli třeba i běžná cesta do pekárny proběhne hladce, nebo skončí zmatkem. Až příště potkáte tandem člověk-pes s bílou hůlkou, budete mít „manuál“ v hlavě a dobrá vůle se promění v praktickou podporu – a o to tu jde především.
Zdroje: guidedogsofamerica.org, quora.com, ourdogssavelives.org
